Budoucnost, Přítomnost a Minulost

Den setkání

Vlastně, nikdo se jménem Peter James tady nepracuje

"...Cože"

"Lili, sice nevím kdo to je, nebo proč se ho snažíš najít, ale tady rozhodně není."

"..Díky za pomoc"
Ukázala jsem záda a odešla. V čekárně bylo opět rušno, jako bych tam nikdy nevešla.
"Všechno je to moc zamotaný..kdo vlastně jsi?

...Jamesy..."

×××

Otevřela jsem dveře pokoje a s valila se na gauč. Hlavou jsem vrtala do rohu jednoho z opěradel.

"Co přede mnou tajíš."

 zabručela jsem, zvedla hlavu a opřela se o bradu. "Počkat. To znamená že je- 

"že je co?"

Naštvaně jsem se otočila směrem ke dveřím. Stál tam kdo jiný než Will osobně. Se založenýma rukama mě pozoroval z druhého konce pohovky.

"Aale nic." Odvětila jsem a odstrčila ho nohou. Zřejmě sebou ani o milimetr nehl, tak jsem to ještě párkrát zopakovala. "Běž pryč!" Mlčky mě sledoval s přímkou na rtech a odolával mému útoku. 

"Lili." 

"Kšá" schválně jsem se ho snažila vyprovokovat, aby se naštval a odešel. "Notak fuj je to." Koutkem úst jsem se ušklíbla a připravovala další úder nohou. Vážně nemám náladu si s někým povídat a už rozhodně ne kvůli další pitomý misi. Už teď mám o čem přemýšlet a mám takový dojem, že další stres můj mozek není schopen pobrat a zanedlouho vybuchne. Můj dokonalý nožní útok lehce vykryl a popadl mě za holeň. Vytočeně se mi podíval do očí.

"Heh ... Já nejsem pes jestli víš." Usmál se a popošel blíž ke mě. "Lili." Sklonil se nade mnou a ruce mi položil každou z jedné strany mé hlavy. "Musíme si promluvit ohledně toho, proč si se snažila vyhledat Petera Jamese." 

Zatímco mluvil, snažila jsem se zakrýt můj červenající se obličej. Mozek mi přestal fungovat a já začala panikařit. Jak se s ním mám asi tak normálně bavit, když je ani né dvacet centimetrů nade mnou! A proč se vůbec zajímá o toho, koho se snažim najít? ..že by..  žárlil? 

Rozzářila jsem se. Will si nejspíš všiml že létám někde v oblacích, tak se naklonil blíž a trochu zvážnil. "Lili.."

A sakra on se na mě furt dívá. Teď jsem musela být tak červená, že už to snad víc ani nejde. "Em..m...p..proč tě to zajímá?"

Zkoumal si mě pohledem, než se konečně vymáčk. "Vždycky si byla takhle nervózní?"

To si dělá srandu ne? Už tahle se mi klepe hlas a on se mě zeptá na něco takovýho? Rukou jsem si kryla obličej ale ta za chvíli také skončila v jeho spárech. Začal se přibližovat a mě už bylo jasný co se chystá udělat.   

No tak na to zapomeň! "Dobře! Dobře! Řeknu ti všechno! " zavřela jsem oči, zatla zuby a čekala na jeho reakci. On se jen usmál a odtáhl se. 

"Tak povídej."

×××

Seděli jsme vedle sebe a Já mu postupně převyprávěla celou scénku ze dne kdy mě  unesli a ujistila ho, že Jamese znám ze školy a trochu mě překvapilo že je Time Walker. Will nad tím jen kývl hlavou a pokračoval hledět do prázdna. Trochu jsem se zaculila. "Žárlíš." V ten moment vyletěl jako střela a tázavě se na mě podíval. 

"Proč?"

zaregistrovala jsem náznak zčervenalích tváří. "Aha! Takže to tak je!" Odvrátil pohled na zem a prohrábl si vlasy.

"Není to to co si myslíš..." 

Zamyšleně jsem ho sledovala. "Hmm no to nevadí, aspoň jsem měla šanci vidět tvůj rudý obličej" naštvaně se na mě kouknul ale to už jsem se usmívala od ucha k uchu. Chytl mě za ruku a přitáh k sobě.