Budoucnost, Přítomnost a Minulost

rok 2000

Znovu po dlouhé době jsem cestovala časem.

"Ne, po druhé už ne!" Válela jsem se na zemi, jako vždy když jsem cestovala časem. Zatímco Černovlasý kluk sebou ani nehnul. Zřejmě si nevšiml že jsem se sem dostala s ním. Zamířil rovně přímo za nosem. Když už mě neviděl, můžu se pokusit jít potichu za ním. Zatáčel různými uličkami, které vypadali nebezpečně a navíc tu byla tma. Nakonec se zastavil u vysokého domu který jsem v životě neviděla. Měl našedlou barvu, tmavá okna a popraskané zdi. Na první pohled vypadal hrozně. Držela jsem si odstup a schovala se za nejbližší roh. Kluk se hrabal v kapsách, ze kterých nakonec vyndal hnědou peněženku. Tu začal následně také prohledávat. Jeho pozornost však upoutala malá kartička, kterou přiložil ke zdi u dveří. Vchod se mu otevřel a poté co vešel se zas ihned zavřel. Hádám že tam byl přístroj díky kterému se můžeš dostat dovnitř. Vzduch vypadal čistě. Vylezla jsem ze schovky za rohem a mířila si to k těm stejným dveřím. Oči je důkladně prohlížela, s nimi i přístroj zabudovaný ve zdi. Všimla jsem si že je tam i hlasové potvrzení. "Sakra! Nemám šanci se dostat dovnitř." Opřená hledím do mobilu jestli zde není wifi. Taky jak jinak. To mi ale překazí něčí hlas. Podívám se směrem do ulice. Stojí tam žena a usmívá se na mě. "Ahoj, ty musíš být nová." Zvídavě se na mě podívá. "Zapoměla jsi kartičku?" Co mám dělat, nemám tušení kdo to je a navíc tam stále čeká na odpověd. Zpanikařila jsem. "Já...em.. totiž." Žena se usměje ještě víc. "Nemusíš nic vysvětlovat, ukaž já ti pomůžu." Přišla ke dveřím, přiložila kartičku k přístroji který pípnul na přijmutí. "Taky se mi to párkrát stalo." Mrkla na mě. Z krabičky se ozval mužský hluboký hlas. "Číslo." Popošla blíž. "1156." Chviličku se nic neozývalo. "Ano vidím. Potvrzeno, můžeš vstoupit Kláro." "Díky Bille!" Otočila hlavu směrem ke mě. "Tak pojď." Zamávala rukou směrem ke dveřím. Nevědomky jsem běžela za ní, kdo ví třeba další takovou příležitost už nedostanu. Oproti tomu jak ten dům vypadal z venčí, zevnitř to vypadalo jako zámek. Přede mnou vedly vysoké schody s červeným kobercem a ze stran bylo nespočitatelně moc dveří. S údivem jsem otáčela hlavu po okolí. "Ty tu si asi vážně poprvý." Uchechtla se na mě Klára. "Emm..ano" špitla jsem. Jen doufám že mě neodhalí, to by byl problém. "Tak pojď zavedu tě do společenské místnosti." Kráčeli jsme ke dveřím. Následně co je Klára otevřela, z druhé strany se hrnula bílá barva a zváštní zápach. Procházeli jsme jakousi laboratoří se skumavkami a různými prototipy robotů, nebo něčeho takového. Zajímavé bylo, že z toho zámku co jsem viděla v předsíni se stala jedna velká výzkumná laboratoř. Klára otevírala další a další dveře. Každá místnost byla jedinečná. Jedna vypadala jako zbrojírna, další byla podobná až na to že s jiným typem výzbroje. Prošli jsem také okolo chodby, ve které bylo spousty dalších dveří. Nakonec se otevřeli poslední dveře a s nimi i společenská síň. Byla to obří místnost s velkým stolem upostřed a s hodně židlemi na kterých seděli zvláště vypadající lidé. Přejížděla jsem očima všechny osoby posedávající u stolu, ale naštěstí jsem mého známého společníka nenašla. "Yorte, přivedla jsem nového člena." Starý muž v křesle uprostřed stolu se postavil. "Hmm...jaký rok?" Celý sál se na mě otočil a čekal na mou odpověď. "Já..já jsem z roku 2017" V sále nastalo ticho. Starý muž se chystal něco říct ale přerušil ho jiný muž, sedící naproti němu. "Yorte! Ty blázne stará! Nevidíš že to je LiLi!" "Cože?" Zaznělo z prvního křesla. Všichni přítomní si mezi sebou začali povídat, dokud znovu nezačalo úplné ticho. Yort, nejstarší z nich, na mě nepříjemě hleděl. "To mi chcete říct že Lili Lansková se přišla sama obětovat?" Nevěřícně jsem na něj zírala. "Cože?! O čem to tu mluvíte" zmatkovala jsem. "Yorte, počkej. Nepříjde ti divný že se sem vůbec dostala?" Promluvila žena sedící na kraji stolu. "To je pravda, ale mohla se sem dostat prostřednictvím někoho z nás." Obhájil Yort. V místnosti bylo opět rušno. Co to má znamenat? Jaktože mě znají? Proletělo mi hlavou. "Mílíš se....Yorte" Někdo mi ruku položil na rameno. Otočila jsem se, za mnou stála jediná osoba kterou jsem právě poznávala. Černovlasý kluk s modrýma očima. "Lili vážně dokáže cestovat časem" Sálem se nerozléhal nejmenší zvuk, všichni jen pozorovali mluvícího člověka stojícího za mnou. Yort na něj zvídavě hleděl. "Je to pravda? Proč si nám to neřekl dřív....Wille." Wille? To je jeho jméno? Pořád jsem si ho musela v hlavě opakovat, abych ho nezapoměla. Určitě se mi bude ještě hodit. Pomyslela jsem si. "Tohle je důležité, nechápu proč jsi si to nechával pro sebe. Vypadá to že přece jenom musíme najít převratný rok. "Co je to převratný rok" vyšlo ze mě. Sakra, přoč vůbec mluvim. Yort si povzdechl. "Teď když jsi jedna z nás, dovol mi ti vše vysvětlit. Prosím posaď se." Jedna z nich? Co se tady děje? Přemýšlím zatímco si sedám na nejbližší židli u stěny. Yort si odkašlal a začal mluvit. "Jak už jistě víš, všichni v této místnosti dokáží cestovat časem. Podle toho jsme pojmenováni organizace Č.A.S. existuje i název pro jednotlivé cestovatele jako například já. Můžeš nás znát i pod názvem Time Walkers. Náš účel je, zabránit světu před úplnou zkázou a různými podobnými věcmi. Dokážeme cestovat buď do minulosti či do budoucnosti. Při cestě do minulosti která se nachází v roce kdy jsme žili, se přesuneme do našeho já v té dané době. Tudíž do našeho mladšího já. To však neplatí v letech před naším narozením. Jelikož jsme se v tu dobu ještě nenarodili, nemáme tělo do kterého se přemístit, takže se zde objevíme v našem přítomném věku. Do minulosti můžeme zasahovat. Když se jedná o budoucnost, po přemístění do určitého roku jsme něco jako přízraky. Nikdo nás nemůže vidět ani slyšet, za to my ano. Přemístíme se tam také v našem přítomném věku a můžeme spatřit i naše starší já. Do budoucnosti nelze zasahovat." Mlčky sedím a stále přemýšlím. "A proč mě vlastně hledáte?" Zeptám se. "Ročně posílám do budoucnosti mé nejlepší lidi aby zjistili její stav. Před pár týdny jsme obdrželi zprávu, která obsahovala text o tom, že v roce 2037 nastane konec světa. Nikdo z nás do teď neví jakou příčinou ale víme kdo za tím všechno stojí." Napjatě ho poslouchám a čekám až prozradí identitu osoby. "Jsi to ty."  Nad námi se vznáší těžká atmosféra. "Cože?" Yort zvážní ještě víc. "Říkám že nevíme jak jsi dokázala dohnat svět ke zkáze ale stoprocentně víme že si to byla ty. Will nám to pověděl." Otočim se na něho. " To tebe poslali do budoucnosti?" Will se na mě podívá. "Mě tam neposlali, já tam žil." Zmlknu. Yort pokračuje "Každopádně máme na výběr dvě možnosti jak zemi zachránit. První je ten nejjednodušší, zabít tě. Čímž se nedožiješ toho aby jsi jí zničila. Nebo druhá možnost, to je ta težší, najít přestupný rok." Stále ho sleduju. "Co že je teda ten přetupný rok?" zeptám se znova. "Přestupný rok je rok, kde to vše začne. Je to nějaká situace kdy se rozhodneš špatně. Po tomto rozhodnutí se zkáza už nedá zastavit. Jediná možnost je, tě zastavit dřív než toto rozhodnutí vykonáš. Naneštěstí se přestupný rok hledá velmi špatně. Proto je jednoduší tě zabít." Dořekne poslední slovo, jenže mě pořád něco vrtá hlavou. "V tom případě nechápu proč jste mě nechali žít a proč mi všechno tohle říkáte." Vážně mi to nedávalo smysl. Nejdřív se mě snažili zabít, ale najednou si to rozmysleli? "Víš...vlastně patříš mezi nás, což tuto situaci ještě ztežuje. Jako jednu z nás tě nemůžeme připravit o život. Takové jsou zkrátka pravidla, vymyšlená nejvyšším soudem. To je spolek lidí kteří jsou postaveni výše než my a vládnou tomuto systému. Jedině nejvyšší soud může rozhodnout zda Time Walker příjde o život. Nikdy však nikoho neodsoudili, pokaždé tvrdí že je to zbytečné, pokaždé je i jiná cesta jak dotyčného člověka potrestat nebo v tvém případě si očistit jméno." Yort si poposedne na židli. "Myslím že tohle ti pro začátek na vysvětlenou stačí." Zvednu se ze židle a chystám opustit místnost. "Počkej!" Křikne Yort "Výtej mezi nás."