Lili je sedmnáctiletá studentka na kterou je vypsaná vysoká odměna, ale proč? Vždyt'jejím jediným cílem bylo, se stát úspěšnou psycholožkou a zničeho nic po ní jde organizace Č.A.S.?! #nejlepší umístění # 15. v kategorii sci-fi
Nacházela jsem se v mé staré škole jako by ani jedna sekunda neuběhla.
"Co to-"rukou jsem si držela pusu abych se nepozvracela. Ještě k tomu se mi motala hlava, takže jsem radši zůstávala sedět na zemi. Bylo mi hrozně blbě. Ruku která mi nedržela pusu jsem opřela o zeď. Nemohla jsem se zvednout, podlamovali se mi nohy a kdybych se o to přece jenom pokusila nejspíš bych tu hodila šavli. Zanedlouho mě sedící na zemi našel náš třídní učitel a zavolal zdravotnici. Pomohli mi na nohy. Sice se mi stále motala hlava ale bylo to lepší. Jen jsem se modlila ať se jim nepozvracim na nohy. Následně mi pak v ošetřovně doktorka řekla, že mám jít pro dnešek domů a odpočinout si. Že prý nemusím jít zítra do školy. Poděkovala jsem a odešla. Ze skříňky jsem vyndavala boty a mikinu "au..hrozně mě bolí hlava.. Počkat, kde je ten kluk?!" Zabouchla jsem jí a vydala se domů. Cestou, jako vždycky, si povídám sama se sebou "To bylo všechno jen sen?! Docela divnej sen. " Pokračuju dál ulicí když v tom zahlédnu černovlasého kluka který se opírá o roh budovy. "Emm."jdu blíž abych mu viděla do tváře. "Nebo že by to přece jen byla pravda?" Zastavím se přímo před ním. Tenhle černovlasý kluk byl vlastně už dospělý chlap. Vlasy měl zčesané dozadu a na očích sluneční brýle. Sako měl však stejné jako kluk z mého snu, až na to že bylo bílé. "Jo, asi půjdu dál. Tenhle vypadá divně." Pomyslela jsem si. Ulicí se rozléhalo mé slabé našlapování. Blížila jsem se k zatáčce, ze které však vyšla další osoba ve stejně bílém saku. Tentokrát měl vlasy na blond. Přejel mi mráz po zádech. Chlap pochodoval mím směrem. V mžiku jsem se otočila abych mu nemusela jít naproti. Chtěla jsem udělat krok ale noha mi ztuhla ve vzduchu. Druhým směrem šel proti mě ten chlap, kterého jsem před chvílí viděla u zdi. Zježili se mi chlupy. Oba dva se nebezpečně přibližovali. Už byli skoro u mě. V poslední sekundě jsem otočila hlavu směrem k mému domu a začala si to kráčet okolo blonďáka co se na mě nevěřícně díval. Ano poznala jsem to i přes ty brýle. Od dvou stojících postaviček jsem byla už dost daleko. Ani jeden ze mě nespustil oči a jen s otevřenou pusou pozorovali jak si to jdu pryč. "STŮJ!" zařval na mě ten černovlasý James Bond. Usmála jsem se a vyplázla jazyk. Vypadali naštvaně. S úsměvem jsem se otáčela zpátky, jenže ještě než se stalo narazila jsem do něčeho. Smích mě přešel po tom co se mi před obličejem objevila bílá barva. Zvedla jsem hlavu, abych zjistila co to je. Koukala jsem se na vysokého chlapa co vypadal skoro stejně jak ty poslední dva. "P-Pardon" Snažila jsem se odejít ale držel mi ruku. "Ty už nikam nepůjdeš" Ušklíbl se a vyndal svůj kapesní nožík který mi přiložil ke krku. Vytřeštěnýma očima jsem sledovala nůž co mi proříz kousek kůže. Z čerstvé rány mi stekla kapka krve. Hlasitě jsem polkla ale zůstávala stát na místě. Stačil by jeden jediný krok a bylo by po mě. "Neboj, nebude to zas tak bolet" znovu se zašklebill a napřahoval nůž. Zavřela jsem oči ale nic se nedělo. Zmateně jsem je zase otevřela. Jeho bílé sako se začalo zbarvovat červenou barvou. Ztuhl v póze ve které napřahoval svůj nůž proti mě. S otevřenou pusou a s dýkou v zádech spadl na zem. "Ale ne" rukama jsem si držela pusu a vystrašeně to pozorovala. Za mnou běželi jeho dva kumpáni s nastavenými pěstmi. Otočila jsem se když v tom zazněli dva výstřeli. Ani jeden z nich to nepřežil. "Ta je moje" ozvalo se. pohledem jsem přejížděla okolí za mnou. Zastavila jsem se u vysokého černovlasého kluka z mého snu. Pomalu jsem couvala a s vystrašenýma očima ho sledovala. On se ke mě naopak přibližoval. Kluk se zazubil "ty se mě snad bojíš?" Zastavila jsem a usmála se. "Cože?! Tak to určitě. Proč bych se tě bála?" Uvnitř jsem strach měla ale i přes to jsem ignorovala fakt, že právě zabil tři lidi. Jediné po čem jsem teď toužila, bylo ho vytočit. "Vážně? To se nebojíš že tě zabiju?" Stál pár centimetrů od mé tváře a provrtával mě pohledem. Přiblížila jsem se ještě blíž "Prosimtě, ty bys neměl koule na to mi něco udělat." Hodila jsem na něj provokativní pohled. Možná jsem nebyla moc v ničem nadaná ale vytáčet lidi mi šlo dost dobře. Kluk se trochu vzdálil a zašklebil se. Naposledy odpověděl "Mylíš?" následně se ke mě přiblížil a políbil mě. Nevěřila jsem vlastním očím. Právě se líbám s klukem co mě chtěl ještě před chvílí zabít? Celá červená jsem ho odstrčila a vlepila mu facku. "Zbláznil ses? Ty asi vážně nejsi normální!" Rukou jsem si utírala pusu a snažila schovat svůj rudý obličej. Ten blbec se přede mnou rozesmál. "Promiň já si prostě nemohl pomoct" Jak to dořekl pokračoval v jeho ještě blbším smíchu. Za chvilku se uklidnil a podíval se na mě "ještě se uvidíme" následně zmizel. Stála jsem uprostřed ulice červená jako rajče. "Idiote podělanej!! Slyšíš?!" Zařvala jsem a zčervenala ještě víc.
