Láska přes internet (CZ)

Potřebuji čas!

„Sáro, prosím tě dej mi poslední šanci a poslední možnost to všechno napravit. Prosím ještě nikdy v životě jsem nechtěl něco víc než teď to aby jsi mi odpustila a zůstala tady semnou to mi můžeš věřit.
Nemůžu bez tebe žít!”

„Ale já nevím jestli ještě dokážu žít s tebou... Achjo Connore asi byla chyba se k sobě nastěhovat, nejspíš jsme to celý moc uspěchali. Nejradši bych vrátila čas tady do tý chvíle v altánu jak jsme spolu začali chodit. Podívej jak jsme byli šťastní... Tehdy jsem věděla že jsi ten se kterým chci strávit už zbytek svého života ale teď už to tak necítím. Vím že řekneš že to byla chyba a že si k ní nic necítil a že mě miluješ a tak dál, a tak dál... Ale já už nemůžu, minimálně ne teď. Promiň já vím že to není to co jsi chtěl slyšet ale nech mi nějaký čas a já se vrátím a řeknu ti jak to bude dál...  Teď ti to ale říct nemůžu protože je to na mě ještě moc brzo a pořád to ještě moc bolí”

Connor bezeslova vstal podíval se mi do očí a se slzami v těch jeho odešel z pokoje. Seděla jsem ještě asi 10 minut v pokoji s naší fotkou v ruce, když přišla do pokoje Sandra a sedla si vedle mě.

„Sandro prosím tě pojedeme už? Já tady nemůžu teď zůstat... Nejde to, neříkám že k němu už nic necítím ale prostě se na něj nemůžu dívat tak jako dřív. Kdykoliv se mu podívám do očí tak mě to bolí, musím odtud vypadnout a to co nejdál!”

„Dobře... Domů asi nechceš co?”

„To jsi uhádla nechci. Potřebuju vypadnout někam kde nemám žádný vzpomínky s ním”

„Dobře, chápu tě. Mám nápad kam by jsme mohli jet a zůstat tam jak dlouho budeš chtít”

„Děkuju. Mě je jedno kam pojedeme hlavně co nejdál odtud a od míst který by mi ho připomínali“

Vstala jsem z postele, fotku jsem položila zpátky na stolek a vyšli jsme z pokoje, sešli jsme schody a já si všimla jak už z kuchyně vychází Connor se skleničku whisky v ruce.

„Už jedete?”

„Jo bude to pro vás oba lepší... No nic já na tebe počkám v autě, vidím že si ještě máte co říct”

Sandra si obula boty a zmizela z domu, já jsem tam zůstala stát s Connorem, koukala jsem mu do očí a přemýšlela jestli ho vůbec bolí že odcházím nebo mu to je úplně jedno.

„Sáro prosím tě slib mi že se vrátíš! Prosím”

„Mám tady ještě věci takže nedocházím úplně. Prostě si to potřebuju trochu srovnat v hlavě a potřebuju celou tuhle situaci nějak vstřebat”

„Dobře... Děkuju hlavně na sebe dávej pozor! Miluji tě a vždycky budu to si pamatuj! Jsi pro mě jediná a to se nezmění. Mimochodem když jsi mluvila o tom altánu, už tehdy jak jsme se poprvé políbili a ty jsi mi řekla miluji tě tak jsem věděl že bez tebe už nechci žít a odpřísáhl jsem si že tebe si už nenechám odejít protože bych nezvládl jenom pomyšlení na to že jsi v náručí nekoho jiného”

Neřekla jsem ani slovo ale zase jsem měla slzy v očích. Connor udělal krok ke mě a políbil mě na tvář.

„Miluji tě princezno! Hlavně se mi prosím tě co nejdřív zase vrať zpátky”

„Dobře. Zatím ahoj”

Šla jsem si vzít boty a bundu a vyšla jsem z domu, klíče jsem si hodila do kabelky a nastoupila do nastartovaného auta.

„Neptej se... Hlavně už prosím jeď pryč!”

Woou... Tak je tady další díl 😀
Jak jsem slíbila tak dodržuju a snažím se vydávat pravidelně.
Doufám že jste za to aspoň rádi!
(Za případné chyby a překlepy se omlouvám!)
✴Bye✴