Láska přes internet (CZ)

Chicago

Otevřela jsem oči a viděla jsem že jsme už v Chicagu. Sandra mi v noci vypnula mobil aby se mi úplně nevybil, vzala jsem ho do ruky a viděla jsem že je už půl dvanácté.

„Proč jsi mě nevzbudila dřív?! To jsi mě jako chtěla vzbudit až by jsme přijeli k baráku?”

„Sáro uklidni se! Čeká nás ještě asi hodina cesty takže klid, navíc tobě pomůže když se pořádně vyspíš protože tě čeká dost náročný rozhovor”

„Sandro já se bojím, mám strach že se rozejdeme”

„Pokud dobře vím tak ještě předevčírem jsi to byla ty kdo by to nejradši celý ukončil”

„To je pravda ale já prostě... Achjo je to těžký a navíc uvědomila jsem si že já bez něj nechci být! Ano ublížil mi a ano bolí to ale víc mě bolí představa že spolu už nebudeme. Miluju ho i přes to že mi ublížil ho stejně pořád miluju a doufám že to opravdu byla jenom jedna blbost a taky ke mě pořád ještě něco cítí”

„Sáro nech si to ještě celý projít hlavou já teď pojedu do kavárny dám ti klíčky od auta a domů už pojedeš sama dobře? Musíš být sama aby jsi si to všechno srovnala a doporučovala bych ti zajet na jedno místo... Však ty víš. No a teprve potom si jeď promluvit s Connorem”

„Ale co ty? To jako budeš půl dne sedět někde v kavárně?”

„Neboj nebudu, já už jsem si něco domluvila zatím co jsi spala”

„No tak dobře”

Po půl hodině tiché cesty Sandra zajela na parkoviště v centru, rozloučili jsme se a já zůstala v autě sama se svými myšlenkami. Nastartovala jsem auto a přesně jsem věděla kam jet. Po asi hodině cesty jsem přijela na místo kde už to moc dobře znám. Tohle místo je to nejkrásnější co jsem v životě viděla a to ne protože to tady tak krásně vypadá ale díky vzpomínkám co tady na to místo mám. Vzala jsem si mobil, zamknula auto a šla si sednout na lávku vedoucí k altánu. Tolik vzpomínek kamkoliv jsem se podívala viděla jsem nás, jak jsme tady seděli poprvé, viděla jsem nás jak jsme tenkrát byli šťastní, jak jsme se poprvé políbili a jak jsme si poprvé řekli "miluji tě" nebyli jsme tady jenom jednou byli jsme tady víckrát ale vzpomínka na to jak jsme tady byli poprvé byla nejsilnější. Odemkla jsem mobil, otevřela kontakty a našla Connorovo číslo. Chvilku jsem váhala ale nakonec klikla na možnost napsat zprávu.

Mobil

Já - Ahoj Connore. Jestli můžeš tak mi napiš.

Conn - Stalo se něco zlato?

Já - Já nevím asi se nic nestalo, prostě jsem teď někde a potřebovala bych s tebou mluvit ale nevím jestli zvládnu přijet domů.

Conn - Lásko kde jsi? Já příjedu za tebou jenom mi řekni kam.

Já - Vzpomene si na naše místo a jestli budeš vědět kam tak přijeď budu tady čekat

Conn - Dobře do půl hodiny jsem tam!

Zamknula jsem mobil, koukala na vodu a přemýšlela jsem. Po chvíli která mi připadala jako nekonečná jsem najednou cítila něčí ruku na svém rameni.

„To už uběhlo půl hodiny?”

„dvecet pět minut. Zlato co se děje?”