Tajemný muž

13. Kapitola

„Počkat! Cože?! Může to prokletí zlomit?" Divila se.

„Nech mě domluvit mami. Není to všechno."

„Tak mluv, ale rychle."

„Chce dostat z pekla." Skončil.

„Z pekla? No to snad ne? A já už se začala radovat. Myslela jsem, že už nám odpustila. Sinthie se nesmí za žádnou cenu dostat z pekla. Je vám to jasné? Nesmí!" Apelovala na nás.

„Ano je nám to jasné, ale co budem dělat? Sinthie vyhrožovala Zaye smrtí."

„Smrtí? A jakou výhružku ti přesně řekla?" Zeptala se.

„No řekla že přiměje Johna, když je v transu, aby mě zabil." Odpověděla jsem.

„Tohle si mi neřekla." Obvinil mě.

„Já vim no já..." Koktala jsem.

„A to ti řekla, že když nepřijmeme její nabídku?" Ptala se Emily.

„No to přímo neřekla, ale tak trošku jsem to z toho vyvodila." Pokračovala jsem.

„Aha, ale teď se jí už neptej."

„Ale něco jí přece říct musím ne?" Vyděsila jsem se.

„To ještě musíme vymyslet, ale neboj se nic se ti nestane." Uklidňovala mě Emily.

„Vždyť jsem nebezpečí vždycky když spím, jak mě před tím uchráníte?"

„To neuchráníme." Souhlasila.

„Co jí mám říct? Určitě slyšela celý náš rozhovor." Začínala jsem panikařit.

„Řekni jí, že to všechno víme a že na její smlouvu nepřistoupíme."

„Co když mi něco udělá?" Panikařila jsem.

Přemýšlela a ani po chvíli nic neřekla, dívala jsem se na ní s očekáváním, že z ní přece jen vypadne, ale neúspěšně. Trapně jsem stála a rozhlížela se kolem už jsem měla na jazyku, že bude lepší, když odejdu.

„Ehm, ještě něco?" Odvážila jsem se zeptat.

„Asi už ne. Děkuji, že si přišla, a ještě jednou se omlouvám za Thomase." Odpověděla.

„Dobře, tak nashledanou." Vyhrkla jsem podívala se na Johna s nadějí, že taky něco řekne ale on nic, a tak jsem se rychle otočila a odešla.

Jakmile jsem přišla domů má ruka už, už sahala po papíru abych sepsala to, co řeknu Sinthii hned jak usnu, ale i když se naučim všechny výmluvy proč na její smlouvu nepřistoupit určitě mě zabije dřív, než to stihnu. Sepisovala jsem už třetí řádek, když v tu chvíli někdo zazvonil, podívala jsem se na ulici a tam stál John. K mé smůle matka byla už doma a otevřela dříve než já.

„Kdo jste?" Uslyšela jsem matku hned jak otevřela.

„Ehm, je Zaya doma?" Vyhnul se otázce.

„Kdo jste?" Zeptala se matka znova.

„Jsem Tim Brown."

„Aha, Zaya je nahoře." Odpověděla.

„Dobře, mohla by ven?"

„No měla by se učit. Nechceš jít spíš na chvíli dovnitř?" Pokračovala ve vyptávání.

„Tak dobře, děkuju."

„Zayo je tady Tim! Pojď dolů!" Řvala na mě matka.

Seběhla jsem rychle po schodech a zvolala: „Ano mami?" Vzápětí jako náhodou jsem si všimla Johna a rozradostnila se: „Time! Co tady děláš?"