18. Kapitola

67 5 0
                                    

„Řeknu ti všechno, ale slib, že se uklidníš jo. A nevadí mi, že se staráš Car." Odvětila jsem na její chladný úsudek.

„Neříkej mi Car sakra! Nejsem auto! Proč mi neříkáš jako ostatní třeba Carol nebo Carrie?"

„Protože Carrie a Carol jsou úplně jiný jména! A já nejsem jako ostatní! Jsem origoš jasný?!" Vysvětlila jsem důrazně.

„Ty a origoš? To určitě. Tak mi alespoň neříkej na veřejnosti Car."

„Aaaah" Povzdechla jsem si „fajn lepší smlouva asi nebude. A jak chceš abych ti říkala?"

„Carrie nebo Carol nebo mým jménem."

„Carol je normálnější a je kratší než tvé typické americké jméno."

„Nemůžu za to, ale aspoň si mě nepletou s muslimkou jako někoho." Smála se Carol.

„To se stalo jenom jednou." Bránila jsem se, ale také se začala smát.

„A jak dlouho tady vůbec budeš Zayo?" Zeptala se po chvíli.

„Jenom tenhle víkend a v neděli ráno odjíždim." Odpověděla jsem a došlo mi, že na vyřešení problému jménem John máme jenom zítřek. „Caroline? Chtěla bych s tebou zítra mluvit. Jenom my dvě. Musíme probrat něco důležitýho." Mluvila jsem vážně.

„Aha a je to hodně důležitý? Já jen, že máma mě chce vytáhnout někam do přírody."

„Prosím Caroline je to fakt důležitý." Prosila jsem.

„Fajn, fajn vymluvim se z toho a díky ušetřila si mi nudnou procházku." Děkovala Carol.

„Neni zač." Řekla jsem ironicky.

„Promluvíme si teda? Musíme je to vážný."

„Jo promluvíme. Kdy a kde?" Souhlasila Caroline.

„Ve 14:00 tady."

„Ok budu tady čekat." Řekla Carol.

„Hele Caroline měla bych už jít celou noc jsem nespala a mám hlad. Zítra si promluvíme." Omlouvala jsem se Caroline. Na jednu stranu bych doopravdy šla spát, ale spíše mě společnost ostatních kromě Caroline nudila.

„Carol, kdyby se někdo ptal, kde jsem tak jim řekni, že musim ještě něco řešit jo. Díky Caroline." Řekla jsem a obejmula jí.

Vydala jsem se zpátky k prarodičům a těšila se, jak si lehnu do krásné teplé postele. Po další uvítáním jsem vyběhla po schodech do svého provizorního pokoje a slíbila si, že jediné, co budu dnes dělat je, že budu jíst a spát.Žádné přemýšlení. Na druhou stranu jsem se bála spánku, protože uvidím Johna a možná i Sinthii... Připomínalo mi to film – Noční můra v Elm Street. Nařídila jsem si budík na 22:00 to bylo za pět hodin a ponořila se do neklidného spánku. 


Tak je tady další kapitolka. Doufám, že se vám bude líbit. :-) Hvězdička a koment potěší. :-)

Adri <3     

Tajemný mužKde žijí příběhy. Začni objevovat