Krutá realita (DOKONČENO)

Takže tu nezůstanu navěky?

Po té suprové párty jsem byla hodně unavená, ale nechtěla jsem ty uklízečky nechat jen tak uklízet ve 2 ráno. Začala jsem sbírat papírové talíře a kelímky a házela je do velkého pytle. Všichni na mě koukali, ale já je ignorovala a dále jsem sbírala odpatky ze země. Všimla jsem si Zary jak na něvřicně na mě kouká, ale pak se usmála. Teď jsem si uvědomila, že jsem vůbec nespala a byla jsem někdo v háji a ne doma. Dala jsem poslední kelímky do pytle a vystřelila jsem směr pokoj. Zabouchla jsem dveřma až to udělalo výbuch jak bomby ze světové války a zdrceně jsem si lehla na postel.

Celý 1 den mi připadala jako věčnost. Tady jsem vůbec nevnímala čas, nevím jestli je to mnou nebo, že tady fakt nejsou ani hodiny. Chtěla jsem domů, ale co Emily, Zara a ta super zahrada? Emily pro mě byla jako moje druhá polovička a Zara je strašně suprová holka. Musela jsem se usmát, když jsem vzpomínala co jsme všechno dělaly s Emily.

_____________________

,,Hele tam je čokoládová fontána!" vykřikla Emily a ukazovala směrem k fontáně obklopený ovocemi. Popadla mi za ruku a táhla mě až do cíle.

Cítila jsem se jak blázen, když jsme vyplázly jazyk a naklonili se k tý čokoládě. Asi si všichni v blízkém okolí mysleli, že jsem cvoci, protože jsem tam "lízaly" tu čokoládu jak psy. Když jsme se od fontány odtáhly museli jsem si doplnit kyslík a nahlas jsme naráz vydechly. Koukly jsme se kolem, jak na nás lidi koukají a pak jsem obrátila zrak k jejím zeleným očím a obě jsme vybouchly smíchy. 

_____________________

Byla to příjemná chvíle, jakoby by to byl sen. Asi byl...tohle všechno se mi jen zdá...v opravdové realitě budu spát v mé posteli a přijde mě zbudit tátův otravný Victorie vstávej! 

Zavřela jsem oči, zaťala pěsti a modlila se, že tohle všechno se nestalo. Ale při modlení mě něco vyrušilo...cítila jsem něčí pohled. Nechtěla jsem se podívat...měla jsem jinou práci...modlit se, že to je jen noční můra. Cítila jsem moji postel, jak se pohla...někdo si sedl na moji postel! Vduchu jsem té osobě nadávala a zkoušela jsem ho telepaticky odstranit z mého pokoje, ale marně. Teď jsem musela otevřít oči a zavraždit ho. Ale stuhla jsem, když jsem viděla toho kluka s modrýma očima. Všechny moje připravené nadávky mi vmžiku zmizely z hlavy a v mozku jsem neměla ani ň.

Pohled Nicka

Chtěl jsem něco říct, ale pak se na mě podívala těma jejíma něžnýma hnědýma očima. Aaaa sakra Nicku prober se chlape! Mysli na to, že tvůj otec se na tebe zpoléhá. Tu holku vymaž z tvého života! Byl jsem blbec, protože jsem těm slovům věřil a udělal to co jsem podstatě nechtěl.

,,Jseš volná" řekl jsem a odešel. Bylo to pro něco jiné než poslat ty mrchy před ní do háje. Šel jsem do moji koupelny a nabral jsem hrst  studené vody a opláchl jsem ze sebe ten divný pocit. Znám ji jenom den a udělala ze mě něco jiného Nicka. Zavrtěl jsem hlavou, o snahu vytřást Victorii z mojí mysli. To taky nezabralo, jediná možnost je...jdeme se opít Nicku. vystřelil jsem z pokoje jako bych měl v prdeli raketu a za minutu jsem se objevil v moji nejčastější místností. Vytáhl jsem si láhev toho nejsilnějšího alkoholu a nevyndal jsem ani skleničku, protože jsem se chtěl opít...ne sedět a nalévat po kouskách jako nějaká slečinka...já se chci opravdu opít. Vítejte v mém zasraném životě!

Ahoj...zase zpoždění, ale víte jak je hrozný se natáhnout pro mobil nebo počítač? Já vím...s mojí leností se asi někam nedostanu, ale notakk přežili jste to. Kdo je líný jako já, pochopí jaký je to pocit...ráda bych si popovídala o mojí lenosti, ale musím vymyslet co bude v dalším díle. 

Víte co? Když právě nepíšu a třebe polehávám v posteli...napadne mi skvělé nápady, ale když to nejvíce potřebuju jako třeba při psaní příběhu se to všechno vypaří. Takže...jestli to máte jako já...tak už víte jak je to těžký. Ale nebudu tu spamovat...takže vám přeju krásné velikonoční prázdniny a zatím dobrou. Teda nebudu spát, ale nebudu dneska dělat další díl...takže zítra...