Ontary, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Curte, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Tatranko, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Pojďte všichni sem, musím vám něco pošeptat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Dva dny se jakoby po všem slehla zem. Ticho před katastrofální bouří, která nás teprve čeká a zasáhne nás uprostřed naprosto nečekaného momentu. Tak se to většinou stává. Všechno končí v tom nejlepším. Tady to je naopak, všechno začíná v tom nejlepším. Máte zrovna skvělou chvilku, tancujete s kamarády, popíjíte a v kolečku putuje skleněný bong jakoby nic. Když si uvědomíte, že v ten moment někdo o pár ulic vedle zemřel, protože mu někdo rozpáral břicho. Zamrazí mě.
Jediné, co ruší šedé dny, jsou textovky od Ontary, která mi přináší nové informace, po kterých nějak netoužím. Nejčastěji opakující se je, že Tat odešla chvíli před tím, než se to stalo. Ať už toho muže zabil kdokoliv, určitě to dívka s havraními vlasy neudělala, protože když nesnáší ticho, jaký by mělo smysl umlčet nějakou osobu, aby už nikdy nepromluvila? Ontary něco skrývá, jako vždycky. Tak, nebo onak, stejně mi to brzy řekne, tak nevím proč nad tím tak bloumám. Myslel jsem si, že mě to nějak zajímat nebude, ne že bych tím byl posedlý, jak Tatranka starými komediemi, na které se s ní musím koukat, ale pomalu jsem začínal cítit, že čím víc toho vím, tím víc jsem součástí tohoto podivného případu.
Nejenže po škole koluje, kdo všechno odešel z párty dřív, ale začal kolovat nový drb, že bude vyhozena moje oblíbená paní učitelka s diamantovým přívěškem a výstřihem až ke kolenům. Byl jsem z toho docela smutný, protože jsem měl rád matematiku. Povzdechnu a trošku doufám, že to přeci jen není pravda. Curt se ke mně přiřítí s funěním a začne mávat, aby na sebe upozornil, což bylo opravdu zbytečné, když na něj kouká půlka chodby včetně mě. Jeho pohled říká něco mezi ,za chvíli umřu' a ,asi jsem zjistil něco šokujícího'.
Chvíli počká, až ostatní stáhnou svoje zvědavé pohledy a spustí: „Ještě někdo odešel dřív od Errola."
Nejdřív mě opravdu nenapadá vhodná odpověď, později ani žádná poznámka naplněná sarkasmem, takže pozvednu obočí a můj výraz jasně říká, ať se jde léčit.
„Předtím, než jsem...ehm...byl s Ontary, podle nějakých lidí prej zmizela, asi tak na půl hodiny."
Pořád stále nevím co mu na to říct, tak pokrčím rameny a předstírám poloviční zájem pokyvováním hlavy.
„Sám jsem jí potkal na zahradě, takže asi někde fakt byla."
Máme to tu! Curt vyřešil celou situaci. Ontary šla na nevinnou procházku, na které zabila nějakýho chlapa, protože prostě se jí chtělo, pak se šla vyzvracet někam za popelnice, protože když smícháte myšlenky, že jste Jack Rozparovač a ještě k tomu máte něco napito...no, není to zrovna procházka po barevné duze. „Curte, jsme děti a jediné co je naše práce je neplést se do toho. Konspirační teorie nikomu neberu, ale nehodlám tenhle zádrhel řešit, to ať dělaj poldové s koblihou v ruce."
„Můžem se v tom šťourat, Milesi, když se poprvé od založení tohohle zapadákova stalo něco, co zahnalo všechny dobré myšlenky a vytvořilo tu strach."
×××
Fuuuu. Tenhle týden. No ten byl nekonečný a podivný :D. Ale nebudu vám tady brečet, protože já jsem tragéd už od narození :). Opět doufám, že se vám dnešní část líbila a že už jste se do toho nějak zamotali :D. Užijte si zítřejší Čarodky a pondělí který stejně asi skoro všichni prospíme :D
P.S.: Stejně se vám pochlubím, že jsem si pořídila ukulele a fakt mi to na to nejde :D
