Ontary, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Curte, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Tatranko, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Pojďte všichni sem, musím vám něco pošeptat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sobotní ráno se ukázalo jako další nudný a podivný den. Slunce konečně prořízlo šedivou prázdnotu. Máti mě volá ke snídani, nejdu. Popsaný papíry z obou stran se na mne usmívají, já se na ně neusměju. Na telefonu se rozsvítí upozornění, ale já se nepodívám. Chci zmizet z tohohle města, státu, světa. Musím pěstí praštit do polštáře, ale nepomůže to. Ruce se mi klepou a špatně se mi dýchá. Nosit v sobě všechny ty sračky byl docela záhul.
Stejně nakonec popadnu telefon, ale místo toho abych se podíval, co mi přišlo, hned volám Tatrance.
„Víš kolik je?!" ozve se místo dobrého rána.
„Půl devátý."
„Milesi...normální lidi v tuhle dobu ještě spí!"
„Přijď prosím."
Vzdechne a cítím jak lituje, že mě má za kamaráda. „Jsem tam za půl hodiny."
Vezmu si tričko, které se už týden válí na židli bez povšimnutí. „Mami půjčím si tvoje auto."
Nedostanu žádnou odpověď zpátky, tak to beru jako ano a v chodbě si vezmu klíčky.
Jen co Tat přijde k brance, vyjedu s máminým pirátem silnic, kterému už čtyřikrát upadl výfuk. Natáhnu se, abych ji otevřel dveře.
„Kam jedem?"
„Nevim, ale snad bude fungovat klimoška."
„Nechceš jít do bazénu?"
„Ne." zapnu rádio a vjedu na silnici. Chci mimo město, daleko.
Jedeme po opuštěné cestě, všechna okýnka otevřená,stékající se rádio,lokty ven z oken, vánek proudící do auta nám cuchá vlasy.
Ještě že je nedaleko benzínka, protože nás oba dostihl hlad i žízeň. Vždycky jsem jí chtěl všechno říkat. Občas jsem si opravdu přál být ta školní drbnička s černýma slimákama místo obočí a rty tak nabobtnalými, jako by vás do nich píchla vosa. Chci ji říct jak se cítím, ale nedokážu to.
Koupíme kafe a cigarety. Jediné co teď pořebuju.
Ještě jeden kousek, dokud nezastavím u dost příjemně tvářící se aleje.
„Milesi, proboha Tvaroha...co tady chceš dělat?" protočí oči a nahlas si uskne kafe.
Z dálky je vidět odrážející se slunce z malinkého jezera. Ukážu jí směr a ona s povzdechem vyrazí. „Můžem házet žabky, vykouřit celou krábu a taky podívej támhle." můj ukazováček směřuje do stínu pod miniaturní skálou, kde se zrovna odehrává porno naživo.
„Ježiš Milesi!" a se smíchem mě odstrčí.
Ještě popojdeme dál, aby nás nikdo nerušil, a sedneme si do trávy. „Co ty a Errol? Stalo se mezi vámi ten večer něco?" nevím, co to do mě vjede, ale začnu na ní dělat obličeje a pohrávat si s obočím.
„To není tvůj byznys, zlato." Zasměje se a lehne si.
„Ale no ták..." vytáhnu si z krabičky cigaretu a pak po ní ten zbytek hodím. Leknutím vyhrkne.
„Nic se nestalo, jen mě vyprovodil."
„Neříkej, ani jazyk se neobjevil?"
„Nech toho!" smíchy popadající se za břicho po mně hodí vyrvanej svazeček trávy. „Říkal mi, že jde ještě pro nějaký chlast, že to má po cestě."
Proč se teď najednou všude objevuje Errol? Jsem zmatený, jako vždy.
×
„Proč tady nemáš uklizeno? Tohle je fakt tragédie."
„Nedělej, jako bys tu byla poprvé paní Uklízečková."
Ještě než stihnu jakkoliv zasáhnout, její hbitá ruka sáhne po svazku papírů na stole. Papír s jejím jménem je úplně vespod, na štěstí, ale už je pozdě snažit se nějak ty papíry vypáčit zpátky.
„Ty jsi spíš Holmesová." Povzdechnu si a koukám, jak jí spadla brada k zemi a ztěžka dosedne na postel.
„Milesi, ty si mi lhal." Šokovaně ťuká do papírů. „Ty fakt víš všechno! Kdo toho chlapa zabil?!"
„Pššš. Ticho prosím tě, to se právě snažím zjistit."
„Ale vždyť si říkal, že to je blbost, že to nemá smysl..."
Klenku si před ní. Chytím ji za ruku a přemýšlím, jak z toho vybruslit. Naše srdce rychle bijí, že to musí slyšet i máma dole v obýváku. Má slzy v očích, což mě značně znepokojí, protože dívčí pláč je pro mě, jako pro tuctovýho chlápka z kanclu výstup na Everest.
Ona odloží papíry a chytne mne kolem krku. Sesune se na podlahu a přitáhne si můj obličej ke svému. Kdo by si byl pomyslel, že se dva nejlepší přátelé políbí v té nejnevhodnější situaci. Každý z nás zažije nesčetně polibků, ale tohle nebyl normální, byl to ten pravý. Jako bych měl vanilkovou zmrzlinu s malinami a do toho láhev vína. Vrátila se zpátky na postel. Nepřišlo mi to správné. Kolik toho ještě musíme přežít, abychom přestali všechno řešit?
Převezme kontrolu. Je jako ovdovělá královna v místním bordelu a zároveň nejkrásnější bohyně v historii Olympu. Když jí nechám si hrát, zajde to špatným směrem. Když ji zastavím, budu si to později vyčítat. Vrátím se zpátky a začnu spolupracovat, zahrnovat polibky, rukama ladně jezdit po celém těle. Naše tiché vzdychy přemění ticho v pokoji na pořádně divokou atmosféru. Její ladné prstíky rozepnou a stáhnou moje kalhoty během vteřiny. Její černé tílko s volánky a růžovýma kytičkama taky letí k zemi. Sedne si na mě a začne mi projíždět vlasy. Polibky putuje po krku, dokud její ruce neobjíždějí mé boky a při tom mi sundá triko. Přehodím ji na záda a sundám její uplé džíny rychlostí světla. Sepne si vlasy, s čímž dokonale vidím na její prsa. Nezaváhám a hned si je na chvilku vypůjčím. Po chvilce mě stejně odstrčí a vrátí se zpátky nahoru. Jakoby se koncert teprve teď pořádně rozjel, teprve teď přišly ty dobrý písničky a taneční pohyby, hodně alkoholu v krvi, ale vy máte furt energie na rozdávání. Přesně jako když ve své oblíbené písničce čekáte na tu svou oblíbenou část, až z pomalého a pomalého rytmu se najednou jedním rychlým zabubnováním změní celý rytmus a nálada, vy konečně můžete zpívat a tančit, jedno kde. Hlavně že můžete. Vlníte se jako jedna duše a prohýbáte pod těmi příjemnými dotyky, jakoby vám do uší hrála ta správná a známá melodie.
„Proč si mi to nikdy neřekl?" leží vedle mě, a kouká mi do očí, jako ještě nikdy před tím.
„Kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít." Zasměju se, ale ona mě strčí do žeber.
„Nosit v sobě tolik bolesti ostatních..."
Pohladím jí po vlasech a věnuju jí na ně jednu pusu. „Já vím."
×××
Zdravím vás všechny zase po dlouhé době, omlouvám se, moje aktivita teď stojí vážně za hovno s prominutím :D. Doufám, že jste si všichni užili první den prázdnin, i když se na to počasí zrovna netváří. Taky doufám, že vám všem, dali učitelé nádherné známky a pak jste šli kalit <3. Už zbývá jen pár kapitolek do finále, děkuju za votes a komentíky, které vždycky zahřejí u srdíčka.
