Ontary, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Curte, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Tatranko, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Pojďte všichni sem, musím vám něco pošeptat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tatranky pokoj byl něco jako pláž. Obrovská prosklená okna, svěží slaný vzduch, mušle, které si přiveze každé prázdniny, obrazy plné divokých vln. Každý by chtěl takový pokoj. Tat začne recitovat všechny filmy, na které by se bylo ,vhodné' podívat a já mezitím přejíždím prstem po jejím starém glóbusu. Pár žlutých špendlíků na Floridě a na pobřeží Atlantiku, které značí navštívená místa, modré všude nerovnoměrně a bez přemýšlení zapíchnuté, místa kam by se chtěla podívat. A jeden náš červený špendlík, zapíchnutý ve Stockholmu, který tam už je opravdu dlouho. Od mala tam spolu moc chceme, i když nemáme důvod proč.
„Proč nemáš špendlík v Torontu, nebo jiném kanadském městě?"
„Zima a Kanaďani. To je docela dobrý důvod ne?" odsekne uraženě, protože si uvědomila, že ji neposlouchám.
„Chci tam. Prostě zmizet. Nikdo by tě tam nehledal." Ťukám do glóbu, jako by mi měl někdo za chvíli otevřít.
„Mám chuť se podívat na něco novějšího." Bloumavě projíždí filmy v nejnovější složce.
Díkybohu, sice mě teď neposlouchala zase ona, ale za takovou odměnu, jsem jí to schopen prominout.
„Mohli bychom se mrknout na něco s Chaninngem Tatumem."
„Jumpstreet jsme viděli fakt tisíc krát a není to nový."
„S tebou se nedá na nic koukat!" začne do mně jemně bouchat a přitom předvede svůj nejlepší herecký a brečící výkon. „Popcorn už je studenej ty ďáble!"
„Jestli jsem podle tebe ďábel, tak ho spálím." Jako by to její šťouchání ve mně něco spustilo. Ontaryna slova, opakující se stále dokola, že odešla dřív. „Hele, proč vlastně jezdíte jen na Floridu a pobřeží?" co když žluté špendlíky nejsou navštívená turistická centra, ale něco jiného. Třeba oběti? Proč mě to nenapadlo dřív, když jsem tu po miliontý? Jen pokrčí rameny. „Nemluvila jsi v poslední době s Ontary?"
„Ani ne, proč?" klasická odpověď s následující klasickou otázkou.Prostější, jak konec romantické komedie.
Povzdechnu a švihnu sebou na postel. „Zapni jen písničky. Nechci na nic koukat."
Zakleje a dojde k rádiu. The Neighbourhood roztančí dnešní podivnou atmosféru. Dokonce i nás dva a to se nestává, ani když jsem v náladě. Ani jeden z nás tančit neumí, ale skvěle se doplňujem a tak to nějak zvládáme. Ostatně jako vždycky. Jediné co nás dělí na dva soupeřící tábory je, že já mám rád zimu a sníh, ona jen léto a slunce. Jing a jang, v každém něco dobré i špatné, je možné, že bychom spolu byli jedna kapka?
Když při prudké otočce na písničku od Eda strhneme lampičku, radši toho necháme a vysmátě padnem na lůžko, jak dva pytle.
„Duo un perfekto." Směje se Tatranka do polštáře a strčí mě dolů z postele. Naskytne se mi pohled na zaprášené krabice a staré krámy. A taky na nějaké fotky, které vypadají, že je majitel přidal velice nedávno. Už se pro ně natahuju, když mi šlápne na ruku a zaječí.
„Jestli se nechceš koukat na Tatuma tak jdi asi domů."
×××
Omlouvám se, obrázek je v hrozný kvalitě, ale hrozně se mi líbil a hodil k téhle kapče a prostě aaah <3. Užijte si prodloužený víkend, já mám volno i v úterý :))))). Pokud se vám líbila kapitolka, nezapomeňte na vote a komentík <3.
