Ontary, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Curte, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Tatranko, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Pojďte všichni sem, musím vám něco pošeptat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Zlatíčko, třetí patro, druhé dveře nalevo, čekám.
Ne. Ne. Ne. Třísknu s telefonem o špinavou školní podlahu. Pár žáků po mně vrhne zkoumavé a vyděšené pohledy, s výrazy co to je zase za psychopata. Proč je jedna jediná Alenka vyvolená aby prošla zrcadlem a dostala se do světa, kde jsou všichni kámoši a všechno je nejvíc v pohodě? Chodil bych na rande s Alenkou, s Kloboučníkem bych probíral témata, která tíží svět, se zajícem vesmírné zákony a Bílá královna by byla moje milenka, s kterou bych vymyslel spoustu nových receptů. Sleduju svůj odraz a jsem v opravdu velkém pokušení to zkusit. Rozhlédnu se a stoupnu si blíž. Dva naprosto totožní Milesové se na sebe dívají a zvedají levé obočí. Vzdychnu a projedu si rukou rozčepýřené hnědé vlasy. Už opravdu začínám bláznit.
Nervózně se oklepu a vyrazím na místo určené z esemesky.
Studená chodba, která působí spíše jak z hororu, než ze školy (škola vlastně je horor, takže...), a odporné dveře, z kterých se už loupe bílý lak, jsou teď mými největšími společníky. Vždycky na to ,čekám'naletím a zapomenu že význam slova ,čekám' je ,jsem někde na cestě'.
Jako by se najednou venku zvedl vítr a dovnitř se začal dostávat průvan. Ne. Je to jen Ontary. Pomalým krokem se blížila, jako by letěla na obláčkovém trůnu. Kdyby chtěla, celá škola jí padne k nohám, ale protože si už stihla trošíček zkazit reputaci a navíc neustále využívá mých tajných triků, je přesně to co chce. Nejvíce výstižné slovo je chameleon.
Ani se na mě nepodívá, když kolem projde a prudce otevře dveře, načež mě strčí do místnosti, kde má paní uklízečka svoje království. Pořád se rozhlíží, zda nikdo není v okolí, tak neomaleně a hlavně ,omylem' spadnu a tyč od mopu a přitom strhnu k zemi jednu poličku s čistícími spreji a dalšími kravinkami. Způsobí to dost hluku na to, že kdyby mě chtěla zabít, možná by mě někdo zachránil. Vrhne na mě pohled nějakýhomozkomora, tak zvednu ruce do omluvného gesta, jako slušně vychovaný chlapec zašeptám: „Sorry."
„Viděl si tu nechutnou fotku na Emy instagramu?" začne a už už vytahuje mobil, abych se taky na nějaký ten zázrak podíval. Chytnu jí ruku a zadržím. Pro moje vlastní dobro.
„Hele, teď už vážně, proč jsme tady?" Moje ruka je pořád na té její a místnost ovládne naprostý ledový ticho. Přál bych si, aby ho prolomil ba jen povzdych, nebo nějaký řev oběti Rudého ďábla, ale to chci asi už moc.
Ontary se snaží potichu polknout, ale moc jí to nejde. Její ruka pustí mobil, který do teď křečovitě svírala a zahledí se do stropu, který je plný pavučin obalených prachem. Uklízecí místnost je asi jediná místnost, kde se neuklízí. „Z té soboty..." nervózně přešlápne a zakouká se na mě. „...si pamatuju úplně všechno."
Teď se snažím potichu polknout já.
„I to co jsme spol-"
„Pšš! Ehm...já to asi vědět nechci." Přeruším jí a zase nastane klid, který by si přáli učitelé při písemkách. Možná Tatranku trošku chápu, že nemá ticho moc v lásce. Mám pocit, že je tohle to nejtrapnější ticho všech dob.
Ontary se začne nebezpečně přibližovat a mně jako by se v hlavě rozeřval alarm, vezmi za kliku a vypadni! Nelíbí se mi to, ale chci vědět, co se v sobotu stalo. Na čele už mám krůpěje potu a začínají se mi třást ruce, cítím, jak mám ledové jejich konečky.
Přišlo mi to jako vteřina, byla metr ode mě a najednou je přisátá na můj obličej. Chytnu jí okolo pasu s úmyslem jí odstrčit, ale najednou se mi to začne líbit. Nechám své ruce putovat nahoru po jejích zádech a přitáhnu si jí víc k sobě. Chutná jako horké lesní maliny a voní jinak, ne jako na oslavách, po chlastu a zoufalství, její parfém je jako vůně po dešti.
Nakonec jí stejně pomalu odsunu a nervózně povzdechnu. „To asi není nejlepší nápad."
„Co?" vypadá, jako by jí někdo řekl, že země není kulatá.
„No...já...já k tobě asi nic ne to..."spojuju ukazováčky, s nadějí, že to pomůže k objasnění situace.
Pohrdavě odfrkne. „V sobotu to vypadalo jinak, ale v pohodě." Cítím, jak se mi krev nahrnuje do tváří, a děkuju všem, kdo navrhují uklízecí místnosti, že tu není žádné světlo. Asi jsem ještě nikdy nikoho nehodil tak rychle do hatezone.
Je mi fakt blbý, se jí teď na něco ptát, ale každá válka si žádá oběti ne? Tohle by vlastně mohl být takový výměnný obchod. „Tak co se v tu sobotu teda stalo?"
×××
Slibuju, že se fakt brzy dočkáte objasnění :DDD. Doufám, že jste si kapitolku užili, trošku romantiky snad Milese nezabije :D. Přeju krásný zbytek večera (doufám, že všichni koukáte na Piráty <3) a víkendu.
