Ontary, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Curte, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Tatranko, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Pojďte všichni sem, musím vám něco pošeptat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Last goodbye
Vím, že tu za mnou byla. Vím, jak se cítí. Vidím jí jak pláče. Vidím, jak si kupuje žluté camelky beze mne. Nechám svět, ať ji zničí, jako to udělal mně. Jsme děti a nezasloužíme si to. Přál bych si, aby byla volná, jako já. Po měsíci pohřešování se po vás slehne zem a nikdo už o vás neví. Občas si říkám; „Nezabil jsem toho muže?"
Ne, nemohl jsem. Celou noc jsem díky opilosti nebyl schopen ani říct Tat, jak jí mám rád, natož někoho zabít...Všechno co se stalo, působilo jako sen, ale bohužel nebyl, nic z čeho bych se mohl probudit.
Ale teď už jsem tu bolest nechal za sebou a vypařil se jako mlha. Tatranka to taky jednou dokáže, ale to musí sama, bez mé pomoci. A já na ni budu čekat, je mi jedno jak dlouho, ale počkám na ni. Ona si mě najde. Vždycky věděla, kde jsem.
×××
Omlouvám se nejvíc na světě, že jsem snad přes čtvrt roku nevydala POSLEDNÍ kapitolu...já vím jsem hrozná, líná, byli prázdniny, nový (pro mě dost NOVÝ) školní rok, a já nebyla a nemohla se dostat do stavu, abych to dopsala...abych vám to vysvětlila, tahle povídka byla napsána v dost špatné situaci, když jsem byla dost mimo, a když jsem to pak ráno našla a rozhodla se to trošku vylepšit, vzniklo z toho tohle, a i přes ty největší úpravy to fakt nedává smysl(jako já to chápu, ale vy ne, bohužel vám to nedokážu líp vysvětlit, moc se omlouvám...), ale bylo mi líto to jen tak zahodit a pro mě byl ten večer, co to vzniklo opravdu zajímavý (:D) a důležitý a navíc mě napadla z toho taková volná nenavazující série...tak snad jsem vás neodradila od mé tvorby, ještě si teď chviličku počkáte, ale už mám zase docela psací náladu. Těším se na vás u dalších příběhů <3
