Ontary, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Curte, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Tatranko, pojď sem, musím ti něco pošeptat.
Pojďte všichni sem, musím vám něco pošeptat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Prohnaných mrch chodí po světě nesčetně mnoho, ale Ontary je jenom jedna jediná svého druhu.
Falešně se zasměje a dotčeně si položí ruce na prsa. „Ty...ty si myslíš, že ti něco řeknu? Po tomhle?!"
„Jo myslím, ty lhářko prohnaná. Řekneš mi všechno, ať chceš nebo ne."
„Chlapeček si myslí jakej je playboy a může se chovat jako drsnej fotbalista?"
Povzdechnu a koutek mi vyjede vzhůru. „Myslím, že se můžu chovat k tobě jak chci a nevím, kdo si užíval s celým týmem, ty moc dobře víš, jak se chovají." Zakroutím hlavou. „Já určitě nejsem jako oni."
Založí ruce v bok, nasadí výraz, že jsem se jí trochu dotkl a celého si mě změří pohledem. „Nalil si toho do sebe tak deset litrů, že jsme se ráno divili, že ještě žiješ. Byl si jako lord Beališ a říkal si, co máme dělat, jak to máme dělat, občas ses připojil, občas si se s Errolem díval. Byl jsi jako nenasytná lstivá krysa, tvářil ses, že přesně víš, co uděláme. Kdybych neodešla, nestáli bychom tu spolu." Vychrlí to mě tak rychle, že jsem to sotva pobral. Jako by se připravovala roky, a hořela nedočkavostí, až to na mě vybalí.
To není možné, musí lhát, tohle nejsem já. I když jsem někde ve společnosti, neukazuju se, neupozorňuju a snažím se nemluvit. Tohle se prostě nestalo. Nikdy jsem neztratil kontrolu.
„Venku seděl Curt na lavičce a vypadalo to, že se zhroutí, nevím jak dlouho tam byl, ale vypadal fakt děsně."nadechne se, aby vůbec mohla pokračovat. Jediná otázka která mi stojí v hlavě a zaclání ostatní otázky je; Věřím jí?. „No a asi po hodině jsme se vrátili zpátky dovnitř a viděli jsme Errola s Tatrankou jak odchází ven na ulici. Errol se sice netvářil nějak záludně, ale řekni mi, proč sakra vyprovodil Tatranku?"
Nikdy jsem se nad tím nezamýšlel. Vlastně jsem to ani nevěděl, myslel jsem, že ji vyprovodil k vrátkům... „Vrátil se hnedka?"
„Hodně lidí říkalo, že ho dlouho nemohli najít, ale hodně lidí si z té noci nic nepamatuje." uchetne se a zase se mi provokativně podívá do očí. Na vteřinku se zamyslím, co kdybych jí řekl, že to je součástí vraždy, jak si nic nepamatujeme, že to někdo udělal schválně. Hned návrh zase zavrhnu, protože téhle dívce nic říkat nebudu.
„Nakonec jsme šli s Curtem nahoru, ale první ložnice byla obsazená, tak jsme šli-"
„Jo paráda děkuju!"bleskově otevřu dveře a utíkám pryč, jako bych měl v patách zeměpisáře.
Zastavím až když jsem v bezpečném útočišti pod schody. Koukám do tmy, a nic nechápu. Nikdo z nás to prostě nemohl být. Copak má sedmnácti leté dítě žaludek a vůli na to někoho zabít. Já, Tat, nebo Curt nemáme vůli ani na to někoho praštit, nebo na někoho křičet. Errol s Ontary to klidně být mohli, ale proč by to dělal někdo, kdo pro to nemá důvod? Pohledný, vysoký chlapec, který má všechno a dívka která ošuká celý svět dvakrát a je na to pyšná.
Už dávno jsem přestal všechno chápat, ať už to nějaký smysl mělo nebo ne. Ale teď se do toho zamotávám, jako do pavoučí sítě a nejvíc se bojím, že už se nikdy nevymotám.
×××
juhuuu, jsem pyšná na svoji novou obálku <3. vím jsem hrozně sarkastickej sobec no :D. Snad jste si užili dnešní kapitolku. Já jsem dneska totálně mrtvá a unavená...začíná být hrozný vedro (lepší jak zima, ale...) a to ještě není léto :::).
