Koukala jsem se na něho. Byl stejný jako kdysi. Ale starší. A, šli z něho cítí dokonce i nějaké emoce. Pamatuji si ho. Každý ten moment strávený s ním. Dal mi úkol. Ale nepamatuji si jaký. Vím jenom, že byl na nějakém papíře. Snad ho ještě mám, naštěstí si pamatuji, kam jsem ho dala.
Do třídy přišla nějaká učitelka. Byla mladá, krásná i milá
Vítejte studenti. Tak jsme se tu zase po dvouch měsících sešli, ale tento rok a snad i příští nás tu bude o čtyři více. Mohli by jsme si je asi představit, protože popravdě, já o vás také nic nevím. Tak kdo jde první? Nehlašte se všichni, tak třeba vy slečno?
Ukázala na Anet a ta šla k tabuli.
Jmenuji se Anet Králová. Přistěhovala jsem se do Pardubic z menšího města u Prahy. Bydlím s kamarádkou Sofií a se svou rodinou. Je mi 18. Mám ráda vlky.
Dobrá. Tak, teď by mohl jít zase nějaký chlapec. Co třeba vy, pane? Ukázala na nějakého kluka, kterého vůbec neznám.
Jmenuju se Martin Carev. Přistěhoval jsem se z Prahy za bratrem, protože jsem byl převzat do sociální péče. A když mi bylo osmnáct, tak mě poslali za bratrem. Dobrá, běžte si sednout. Teď zase vy, slečno. Ukázala na mě. Byla jsem nervózní, ani nevím, co mám říct.
Ahoj, jmenuji se Sofie Zelená a přistěhovala jsem se sem se svojí kamarádkou, tady Anet a rodinou. Mám ráda psy. Je mi 17.
Dobrá, a poslední, pojďte dopředu pane. Jmenuji se Jan Macák a přistěhoval jsem se z Prahy. Je mi 17. Dobře a teď se př... Přestala jsem vnímat proslov učitelky. Myslela jsem na Honzu. Chybí, ale zároveň mi ani tak nechybí ty časy.
"Je ti něco?" zeptala se mě Anet.
"Ne, to je v poho." Nikdy jsem jí o něm neřekla ani o mé schizofrenii. Nemám to ani v plánu. Snažila jsem si vzpomenout na ten úkol, ale zazvonil zvonek. Už jsme mohli jít domů, protože byl první den školy. Rozešli jsme se ke svým skříňkám se obléci. Když jsem si dávala věci do skříně, někdo mi poklepal na rameno.
Ahoj, neznámé se odněkud? Někoho mi hrozně připomínáš.
Ne, promiň, nikdy jsem tě neviděla.
Jsi si jistá?
Jo, ahoj. Co nejrychleji jsem odešla. Ještě jsem vyzvedla Betku a Toma.
Tak co, máte nějaké kamarády?
Jo, je tam nějaká Anička.
Jo, Pepu.
Tak to je fajn.
Už jsem se těšila, jak si zase lehnu na postel. Ale byl tu přede mnou ještě jeden úkol...*************************
Ahooj! Omlouvám se, že dlouho nevyšel díl, ale budu se snažit vydávat co nejvíce :3Jinak, chci udělat knížku, do které budu psát básničky. Jestli mi chcete pomoct, tak mi prosím pište rýmy nebo témata na básničky. Budu velice potěšena :D :333
Aly
ČTEŠ
Zelená krev /w MenT***LUDUS EST MORS
FanfictionKřik. Pláč. Krev. To všechno jsem za sebou nechala. Jenom paniku, bolest a strach. Strach z něho. Nikdy jsem takový strach neměla... Zelená krev -9.5.2017- 114 v kategorii horor☺ -10.5.2017-99 v kategorii horor😊 -15.5.2017-59 v kategorii horor😀 -1...