Zelená krev /w MenT***LUDUS EST MORS

Kde je babička?

Řekl a odešel. Nevím kam, nejspíš domů. Zůstala jsem úplně sama. Sama. Ve tmě. Nechci to prožít znova. Co když se stane něco i Tomovi? Ne, to nedopustím! Šla jsem se podívat, jestli je v pořádku. Ještě nespal, a tak jsem ho poprosila, aby šel spát se mnou. Nejdříve nesouhlasil, ale potom jsem ho nějak ukecala. Zamkla jsem dveře, zavřela okna a zatáhla žaluzie. Tom se divil, ale potom šel spát. Celou noc jsem nemohla usnout.

Ráno jsem zkontrolovala Toma, byl v pořádku. Dnes mají přijet rodiče. Budu muset zase lhát. Kdyby se dozvěděli o Betce, nejspíš by mě poslali do blázince. I když celý můj svět je blázinec.

Někdy si říkám, jestli nepatřím do blázince. Potom se ale rozhlédnu okolo sebe a říkám si, jestli tam už náhodou nejsem...

Okolo jedné hodiny přijeli rodiče.
"Kde je Betka?" ptala se hned mamka, když ji nikde neviděla.
"Jela ke kamarádce." řekla jsem.
"A kdy se vrátí?"
"Nevím, měla se vrátit včera."
"A ke komu jela?" zeptala se. Chtěla jsem říct k Anče, ale vzpomněla jsem si na tu noc.
"Nevím. Řekla, že jde ke kamarádce, neřekla kam." Chtěla jsem brečet, ale jakoby se všechny emoce vytratili. Zase. Zdálo se mi, že se ze mě stává psychopat. Ten nemá city.

Psychopati mají city, cítí třeba hlad...

Máma všechny obvolala, ale nic se nedozvěděla. Překvapivě.
"A kde je babička? Neměla vás hlídat?" Babička. Srdce mi vynechalo pár úderů. Vždyť tu byla s náma.
"J-já nevím, vždyť, vždyť jsem jí ani neviděla?!"
"Nemohli se všichni ztratit. Nevymýšlíš si?"
"Ne."
"Tak zavoláme na policii, ony se nějak najdou."
Řekla a ukončila tak konverzaci. Chtěla jsem ještě zavolat Martinovi, ale nebral mi to. Šla jsem za ním domů. U domovních dveří někdo byl, takže mě pustil. Když jsem zazvonila, nic se neozývalo. Zkusila jsem otevřít dveře a kupodivu byly otevřené. Vždycky si dveře zamyká. Šla jsem do ložnice. To co jsem tam uviděla...