Internetová kavárna [CZ]

2.

Úterý.
Den, takový o ničem. Nic zajímavého, takový den bez energie. Ráno nezaspíme, kávou se nepolijeme a spoj jsme také stihli.
V práci nás čeká to samé, těšíme se, až zase skončí a další den bude za námi.
******
Pro Elisabeth to byl další skvělý den.
Londýn se dneska probudil do krásného dne. Nebe projednou ozdobilo sluníčko a v jeho blízkosti pobíhalo jen pár mráčků.
A tak dívka nechala doma svůj teplý kabát a vyrazila ven v džínové bundě. Takové dny měla ze všech nejraději. A to způsobilo,že celý den rozdávala úsměvy na všechny strany a na co sáhla, to se jí dneska podařilo.
****
Úterý byl její oblíbený den. Podle rozvrhu dnes měla mít Literaturu, její nejoblíbenější předmět ve škole.

Sotva dosedla na židli, ozval se chodbami školy zvonek. Studenti se spěšně nahrnuli do třídy, aby náhodou nedostali poznámku, že se nachází na chodbě, a to i přesto, že už zazvonilo.
"Dobré ráno," zaznělo od katedry. Dívka se vrátila do reality a věnovala učitelce úsměv.
"Dobrý den, paní Lenoviová."

****
"Jaká díla známé od Williama Shakespeara?"
Samozřejmě, že dívka věděla správnou odpověď. Bohužel byla natolik nesmělá, že se nejdříve rozhlédla po třídě, zda někdo neví odpověď. Když se ujistila, že většina dívek se raději než o Shakespeara stará o své nehty a většina chlapců, schovaných za učebnicemi spokojeně oddychuje, domnívajíc se, že je učitelka neuvidí, zvedla ruku.
"Ano, Elizabeth?"
A dívka začala povídat. Zmínila snad všechny hry, které byly nejznámnější.
Když mluvila, cítila se dobře. Cítila se sebevědomá, protože věděla, že se ji opět nebude nikdo posmívat za její vědomosti.
"Výborně Elizabeth," pochválila ji učitelka, čímž si dívka vysloužila nechtěnou pozornost svých spolužáků.
Bohužel se chodbami opět rozezněl zvonek a byl čas ukončit hodinu. Dívka byla zklamaná, nejraději by se zbytek dne učila už jen Literaturu.
Když vycházela ze třídy, aby přešla do jiné učebny, těsně před nosem se jí objevila cizí paže.
"Někam jdeš, Šprte ?"
Šprt, to bylo to slovo, co ze srdce nenáviděla. Nemohla za to, že věděla více než všichni její spolužáci dohromady.
Sklopila zrak k zemi a snažila se zastavit slzy, které se jí zničehonic nahrnuly do očí a razily si cestu ven.
Sebrala poslední střípky své hrdosti a vší silou svého těla vrazila do paže. Povedlo se!
Paže povolila a dívka se ocitla mezi studenty, procházející chodbou.
Uslyšela za sebou už jen pár nepěkných slov, ale dělala, že je nevnímá.
******
"Dobrý den," usměje se dívka na servírku za pultem a vysloví svoji objednávku.
Potom zamíří ke svému stolku , vytáhne si laptop a oddá se čekání na novou inspiraci. Mezitím pozoruje ulice Londýna, které jsou dnes až neobvykle plné lidí. Usmívají se,vypadají šťastně. To bude nejspíše tím krásným počasím, na které všichni obyvatelé tak netrpělivě čekali.  A vida! Zdá se, že úsloví: Trpělivost přináší růže, má v sobě přeci jen kousek pravdy.
*****
Kavárnou se ozvývají tóny písničky Touch od Little Mix. Dívčina oblíbená kapela.
Zamračí se a sáhne do kapsy bundy pro telefon.
Na displeji svítí -Máma-. Přejede po displeji a přiloží telefon k uchu.
"Mami?" pozdraví ji do telefonu svým medovým hlasem.
"Kde sakra jsi?" ozve se poněkud ostřejším tónem na druhé straně.
"No,v kavárně," odpoví stále nechápajíc důvod telefonátu.
"A to nemáš hodinky nebo co? Vždyť už jsi měla být dávno doma!"
Dívka se poleká a podívá se na hodiny, visící na vedlejší stěně. Skutečně, je čtvrt na pět. Měla být už před hodinou doma.
"Už jdu," oznámí a než stačí říct -Ahoj-, hovor je ukončen. Matka je velmi naštvaná.
Dívka popadne svoji bundu, strčí laptop do batohu a vyřítí se ven.
Sotva však popadne kliku, narazí do pevné hrudi druhé osoby.
"Pozor," povídá druhá osoba a ustoupí.
"Promiňte," zakřičí odpověď a rozběhne vstříc zapadajícímu slunci.