Internetová kavárna [CZ]

4.

Středa.
Tu většina z nás ráda uvítá. Dnešním dnem vstupujeme do druhé poloviny týdne. Už od rána máme lepší náladu, přejeme si, aby dnešní den, co nejrychleji utekl a my tak byli blíže konci týdne.
*****
Stejně jako včera, i dneska přivítaly londýňany do nového dne sluneční paprsky a azurově modré nebe.
Ačkoliv to pro dívku nebylo typické, vyrazila do ulic Londýna v sukni. Měla ji ráda.Když si ji totiž oblékla, celý den ji provázelo štěstí a na co sáhla, to se jí dařilo. Ještě něco bylo na dívce nové. Její líčení. Nebylo nijak výrazné, naopak. Přesto neobvyklé.
*******
I když se Vám to asi nezdá, měla Elizabeth kamarády. Přesněji, kamarádku. Jedinou, za to opravdovou.
" Elis? Elis!"
Dívka zabouchla šatní skříňku a rozhlédla se po chodbě, zda nenajde majitele hlasu. Ale ať se dívala jak mohla,nikoho neviděla.
"Baf!"
Dívka sebou trhla a otočila se.
"Beccy! Tohle mi nedělej."
Po dlouhém smíchu zamířily společně do třídy, vydat se za novými poznatky ze světa učení.
****
"Jdeš domů?"
Dívka vzhlèdne ke své kamarádce. "Kdepak, mám ještě nějaké zařizování," odpoví ji a nazuje si boty.
"Kavárna. Já zapomněla."
"Však mě znáš, " uchechtne se Elizabeth.
"Někdy mě tam musíš vzít," upozorní ji Beccy a popřeje ji hezké odpoledne.
Elizabeth kamarádce naposledy zamává a odejde ze šatny.
*****
Cestou do kavárny pozoruje dívka kolemjdoucí lidi. Zajímá ji, zda mají taky dobrou náladu. Většina lidí ji skutečně má. Na nose tmavé sluneční brýle a na obličeji úsměv. Že by za to mohlo počasí? Nebo snad zjištění, že ani ne za devět hodin skončí středa a přehoupneme se do druhé poloviny týdne?
Kdo ví...
*****
Konečně dívka spatří dveře tolik oblíbeného místa - Internetové kavárny.
Vezme za pozlacenou kliku a jemně do dveří zatlačí.
Zvonek nade dveřmi oznamuje, že se jí podařilo vejít do kavárny.
Od pultu na ni mává Stefania, majitelka kavárny. Trochu netypické jméno, že? Stefania pochází z Itálie, do Anglie přijela čerstvě po rozvodu se svým mužem. Je to žena v nejlepších letech. Matka dvou synů, oba žijí v Itálii jako jejich otec. Usadila se v Londýně a otevřela si zde útulnou kavárnu, kde se vaří pravá italská káva, podávají se zde ty nejsladčí dorty a dokonce si zakoupíte i pravou italskou zmrzlinu.

"Dobrè odpoledne, Stefani. Jak to, že dneska obsluhuješ?" zajímá se dívka.
"To víš, občas si to šéfka musí jít omrknout, jestli jí to šlape jako hodinky," odpoví žena a zasměje se.
"Jako vždycky?"
Elizabeth mávne pobaveně rukou.
"Vždyť to znáš. A nezapomeň," než to však stihne doříct, předběhne ji žena.
"Ke stolku u okna. Já vím."
Dívka přikývne a vydá se k onomu stolku. Po doručení objednávky vytáhne svůj laptop, najede myší na poslední dokument a opět se ponoří do svého světa. Do světa, který ohraničují fantazie a laptop.

*****
"Promiňte,je tu volno?"
Dívka sebou trhne, čímž se vyprostí z onoho světa a vrátí se do reality.
Vzhlèdne od laptopu.
Její oči se střetnou s očima majitele hlasu.
Chvíli oba mlčí, on netrpělivě očekává odpověď, ona váha, co odpovědět.
Ano, je to ten samý mladík, co na Elizabeth narazil před pár dny.
Nakonec se dívka přeci jen odváží a odpoví: "Ano."
Sama je svojí odpovědí překvapena, ale druhá půlka jejího JÁ, ji poradí, ať si s tím neláme hlavu.

Muž poděkuje a usadí se na židli, zatímco dívka se opět ponoří do svého světa.
*****
"Co to píšete?"
Dívka opět vzhlèdne od monitoru. Chvíli mlčí, přesvědčuje se, že se muž ptal na to, na co myslí, že se ptal. Váhá, jestli mu říct pravdu nebo ne. Nakonec odpoví první výmluvu, která ji napadla.
"Ále, to jen nějakou práci do školy. Proč vás to zajímá?"
Muž upije ze svého šálku, pravděpodobně opět čaj.
"Omluvám se,pokud jsem nezdvořilý. Ale už minule jsem Vás tu viděl. Seděla jste přesně u tohoto stolu a cosi jste psala do laptopu. Protože jsem velice zvědavý člověk, nedalo mi to a přísahal si, že se Vás na to musím zeptat."
Elizabeth se usmála nad jeho upřímností.
Krásný moment však přerušilo vyzvánění jejího telefonu - Matka.
Rychle laptop zaklapla, popadla batoh a zamířila ke dveřím.
Než stihl muž něco říct, zmizela dívka za dveřmi kavárny.

"Nebojte se, není to vaše vina," ozvala se vedle něj Stefania, která utírala stůl od nečistot a přisedla si k němu.
"Děkuji, chvíli jsem ten pocit měl," odpověděl vděčně muž, pak se také zvedl, poděkoval Stefanii za radu a i on zamířil domů.