Internetová kavárna [CZ]

14.

"Moc ti to sluší," zhodnotil její vzhled. Poznal, že se takhle oblékla kvůli němu. Dívka zrudla. Zdálo se, jakoby věděl, že tohle chtěla slyšet. 
"Děkuji," odpověděla. Byla natolik vyvedená z míry, že očima neustále sledovala hladinu kávy. Nedokázala od ní vzhlédnout.
"Taky ti to moc sluší," zamumlala téměř neslyšně. Ale on ji slyšel. A i jeho tato věta potěšila. Na chvíli se ponořili do ticha. I když se to někomu zdá hloupé, možná je to tak dobře. Člověk občas potřebuje okamžik, aby uklidnil své bušící srdce. Aby zastavil ten nekonečný tok myšlenek, který se mu honí hlavou a aby rozvázal ten zauzlovaný jazyk. Ve sportu se tomu říká Oddechový čas.
Tak tam seděli, on sledoval lidi za výlohou a přemýšlel, jestli má zítra hodinu psychologie, zatímco ji hypnotizovala hladina kávy.
"Mám pro tebe překvapení," řekl najednou, čímž prolomil hranice ticha.
Vzhlèdla od kávy, ve tváři zmatený a místy i vyděšený výraz. Ale ona má překvapení ráda.
"Kde?"
"Pojď se mnou, ukážu ti ho," vstal a natáhl k ní ruku.
Chystala se ji zvednout, ale zarazila se. Opravdu to chci?
Jenže touha a zvědavost byly silnější než rozum. Vložila ruku do té jeho, on ji pevně sitsknul a společně vyšli ven.
Elizabeth překvapilo, že Stefania nic nenamítala. Ale to teď není důležité. Teď ji nejvíce zajímá, co je Rossovo překvapení.

                           ****
Šli docela dlouho. Chtěla se zeptat, když už tam konečně budou, ale ta otázka se jí zdála nevhodná, a tak nic neřekla.
"Jsme tady," oznámil najednou Ross a zastavil se.
Dívka ho došla a rozhlédla se kolem sebe. Byl to park. Nádherný park.
"Nemusíš si číst knihy jen zavřená v kavárně, můžeš si je číst i blízko přírody. Divila by ses jaké je tu krásné ticho."
Nic neříkala, jen nevěřícně zírala na krajinu před sebou. Sní? Určitě je to sen. Nebo ne?
"Ne, nezdá se ti to," uchechtl se Ross. Jakoby ji četl myšlenky.
Posadili se na lavičku s výhledem na řeku.
"Tohle místo mám nejraději. Krásně se tu relaxuje a přemýšlí," vysvětloval. Ale ona ho neposlouchala. Seděla a poslouchala přírodu. Ptáky zpívající své nové písně, řeku, která jim udávala takt jako dirigent i větve stromů, jejichž šumění připomínalo potlesk. Zavřela oči.
Musí to být sen...