Internetová kavárna [CZ]

6.

Čtvrtek.
Těžko říct, zda je to skvělý nebo méně skvělý den. Lidé ho považují za skvělý, protože jen on nás dělí od pátku.

*****
Dnes vstala s veselou náladou. Pokojem znějí melodie jejího oblíbeného playlistu a ona zpívá.
******
Za to vyučování se dnes nějak loudá. Ačkoliv se Elisabeth sebevíc snaží, nedaří se jí soustředit na látku. Dívá se z okna a sleduje lidi procházející ulicí.

Konečně škola skončila a ona spěchá do kavárny, než zavřou.
*****
Zvonek oznámí příchod zákazníka.
"Ahoj Elizabeth," zdraví dívku servírka za pultem. "Cappuccino jako vždycky?"
Dívka se usměje, přikývne a usedne ke svému stolku.
Teď si určitě říkáte, že vytáhne svůj laptop a znovu a znovu do něj bude cosi psát. Ale tak tomu není. Ne dnes. Něco je jinak. Něco je špatně.
Není tu on.
Dívka se nenápadně rozhlíží po kavárně. Ale muž nesedí ani u jiného stolku. Třeba přijde později.
"Dnes nepřijde."
Samým leknutím sebou trhne až ten šálek kávy málem vylije.
"Hm?"
"Slyšela jsi mě. Nečekej na něj. Dneska nepřijde," povídá Stefania.
"Kdo?"
Starší žena se zasměje.
"Ale no ták, mě neoblafneš. Ty víš, koho myslím."
Dívka sklopí zrak a začne hypnotizovat hladinu kávy. Její tváře se začnou červenat.
Z tohohle stavu ji vytrhne až vrznutí židle.
Vzhlèdne od točící se hladiny.
"Proč si s ním nepromluvíš? Vypadá jako sympaťák."
Dívka znovu uhne pohledem. Uvnitř bojuje s tím, zda říct pravdu nebo lhát. Nakonec se rozhodne říct pravdu. I kdyby lhala, Stefania by na to určitě přišla.
"Protože to neumím. Neumím se bavit s klukama."
Žena se znovu zasměje. Dívka ji probodne pohledem.
"Zlato, to umí každá. Jen to v sobě musí objevit. Podívej se na mě."
"Ale ty jsi Italka. O Italkách všeobecně platí, že jsou hovorné."
"To není o Itálii. Je to o tom v sobě objevit odvahu. "
"Ale tu já právě nemám," namítne dívka a znovu sklopí zrak.
"Vždycky jsem chtěla být jako dívky v knížkách. Bez problému oslovit kluka a začít se s ním bavit. Jenže kdykoli jsem to zkusila, jazyk se mi zamotal a slova jsem místo vyslovení spolkla."
"Anebo jsi utekla," dokončí ji Stefania.
Ani se ji neptala, odkud to ví. Vždyť to tu nedávno předvedla na vlastní oči.
"Zlato, ale i takovýhle strach se dá překonat," prohlásila Stefania.
"A jak, prosím tě?"
"Budu tě učit," odpověděla ji žena, pak se zvedla, mrkla na ni a odešla zpátky obsluhovat.
****
"Lekce jedna, odhoď veškeré zábrany a prostě řekni to, co ti zrovna přijde na jazyk."
Dívka přikývla a několikrát si to v duchu zopakovala, aby na to nezapomněla.
****
Večer nad slovy Stefanii přemýšlela. "Řekni to, co ti zrovna přijde na jazyk," zašeptala do tichého pokoje a potom usnula.