Internetová kavárna [CZ]

9.

Probudilo jí prasknutí dveří. Prudce sebou trhla, vyskočila z postele a běžela se podívat, co se stalo. Snad zloději?
Když dorazila dolů, našla na zemi ležet svojí matku. Okamžitě k ní vzhlèdla. Řasenku rozmazanou, šaty špinavé.
"Mami," zabědovala dívka.
"Elizabeth," odpověděla ji matka zvesela a znovu se zahihňala. Kdyby se tohle stalo Vám, nejspíše byste za těchto okolností nechaly matku ležet v předsíni a šli zase spát. Jenže tohle Elizabeth nedokázala. Ať už se k ní matka chovala sebevíc špatně, nedokázala ji nechat bez pomoci. Měla příliš dobré srdce.
Pokusila se matku zvednout. Povedlo se. Opatrně s ní vycházela schody, ale matka byla opravdu těžká. A stále se hihňala.
Konečně dorazily do její ložnice. Položila matku na postel. I když se snažila vzpírat, okamžitě usnula. Dívka ji zatím sundala boty a přikryla ji. Pak se vrátila do své postele a snažila se opět usnout.
  
                             ****
Ale nešlo to. Neustále se jí vracely obrazy matky. Jak na ni křičí, jak do ni strká, jak ji ponižuje. A pak se objevil ten, co viděla před chvílí. Zbídačenou, namol opilou a naprosto bezmocnou matku.
Zabruslila do minulosti a snažila se přijít na to, co mohlo matku tak zásadně změnit.
                         
                         ****
Prosinec 2004
Z obývacího pokoje se ozývá křik. Už zase se hádají. A jejich malá dcerka tiše poslouchá schovaná za zavřenými dveřmi. Křik jejích rodičů ji probudil.
"Jdeš zase za ní, co?!" křičí žena a vztekle rozhazuje rukama.
Muž si zoufale promne obličej a povzdechne si.
"Už takhle nemůžu Karin. Já...Já tě už nemiluju. Prosím, nedělej mi to ještě těžší."
Žena trochu zkrotí své emoce. Vyčerpaně usedne na gauč a prohrábne si vlasy.
"A co Elizabeth?"
Muž se prudce vzpřímí.
"Budeme ji mít ve střídavè péči. Nemyslela sis snad, že se vzdám svého dítěte, že ne?"
Žena zlomeně zakroutí hlavou.

Toho večera muž definitivně odešel z jejich domu. Už se nikdy nevrátil.
Ani pro Elizabeth...