Internetová kavárna [CZ]

5.

Obvykle nás při příchodu domů někdo pozdraví a na oplátku my pozdravíme jeho. Je to celkem zvyk, který běžně funguje v rodinách.
Jenže ne ve všech...

******
"No to je taky dost, že deš," houkla po dívce matka, jen co cvakla klika od dveří.
"Taky tě ráda vidím, mami," odpověděla ji stejným tónem dcera a zamířila do pokoje.
Těsně před dveřmi pokoje ještě slyšela matčin jekot.
"Takhle se mnou mluvit nebudeš, ty nicko! Za trest jsi dnes bez večeře!"
Možná se to někteřím z vás zdá jako strašná věc. Nedostat tolik milované a tolik potřebné jídlo.
Dívka jen nevěřícně zakroutila hlavou, vešla do pokoje a raději se zamkla, aby nemusela ztrpět matčinu "přepadovku".
Pak se v klidu převlèkla do pyžama,napsala si úkoly a udělala si večeři po svém.
Z tajných zásob, schovaných v krabici pod postelí vytáhla polévku v pytlíku. Z další skříňky vytáhla svůj hrnec. Byl to docela malý hrnec. Byl červený a měl bílé puntíky. Asi si teď říkáte, kde k takovému hrnci může holka přijít. Odpověď je zcela prostá - ukradla ho z kuchyně.
Schovávala si ho v pokoji už od dětství, kdy si hrála na to, že táboří.

Na schodišti je slyšet dupání. Za chvíli už ve dveřích kuchyně stojí malá dívenka v roztomilých kraťasech a tričku. Kolem hlavy ji neposedně poskakují dva copánky a v obličeji má rošťácký úsměv. Tahle holčina kuje nějaké pikle.
Děvčátko docupitá jako baletka do kuchyně, otevře největší šuplík a popadne první hrnec, který spatří.
Už už stojí na schodech, když se zaráží. "Jejda, poklička," ulekne se, postaví hrnec na schod a upaluje ještě pro poličku.
Když ji má, popadne hrnec a utíká zpátky do pokojíku.

Stejně na tom něco je, že právě nejkrásnější vzpomínky míváme z dětství.
Jenže všechno jednou končí a nám zůstávají jen střípky vzpomínek.

******
Voda v hrnci už rozčileně bublala, a tak ho dívka sundala z cestovního vařiče a usedla k psacímu stolu.
Jak tak jedla, vybavila si najednou vzpomínku na to dnešní setkání v kavárně.
Vzpomněla si, jak na ni byl ten neznámý muž milý, zdál se jí sympatický, měl velmi krásný hlas. Takový hluboký.
Vybavila si i tu méně pěknou scénu, kdy se sebrala a beze slova z kavárny utekla. Nestihla to muži ani vysvětlit, dokonce se s ním ani nerozloučila.
"Jsem hrozná," povzdychla si a dala si do pusy další lžíci polévky.

Aby zapomněla na nepříjemný zážitek, vytáhla svůj laptop a pustila si další díl svého oblíbeného seriálu. Myslela si, že během něj na událost v kavárně zapomene, ale ať se snažila, jak se snažila, neznámý muž nechtěl opustit její hlavu. A dost tomu napomáhal i samotný seriál, který byl jak jinak než o lásce dvou lidí.