"Moc mě těší. Já jsem Ross."
"Ross? Jako Ross Geller z Přátel? " vyhrkla Elizabeth.
"To byl jiný Ross. Mé jméno je Ross Hutson," zasmál se a Elizabeth se přidala.
"A už vůbec nejsem fanouškem dinosaurů" podotknul. "Máš moc hezké jméno, Elizabeth," řekl po chvíli dlouhého smíchu.
"Děkuji, Rossi."
"Co děláš ráda? Teda, kromě toho, že chodíš do kavárny a cosi píšeš do počítače."
Složitá otázka pro Elizabeth. Má ještě jednu oblibu, ale o té nikdo,kromě její babičky a jí samotné, nevěděl. Styděla se za to. Může mu jí říct?
"Elizabeth?"
Ani si nevšimla, že je ve svých myšlenkách tak dlouho.
"Um...," snažila se najít slova, ale jakoby se kamsi rozprchla.
"Y si no hay vuelta atrás
hay que arriesgarlo todo
bajo mis pies no hay gravedad
solo hay alas."
Děkuji ti Bože, ulevila si v duchu Elizabeth.
"Promiň, zvoní mi telefon," omluvila se Rossovi a sáhla do kapsy kabátu pro mobil.
-Beccy- svítilo na displeji. Popadla telefon a odešla, aby nerušila čtenáře.
"Haló, Beccy?"
"Nazdar! Co děláš?"
"Jsem v knihovně. Neuvěříš koho jsem tu potkala," vyhrkla Elizabeth a cítila, jak ji spadl kámen ze srdce.
"Neříkej, že..."
"Za deset minut v parku," řekla jen Beccy a ukončila hovor.
 
                        ****
"Promiň, to byla moje mamka. Musím už jít," řekla Rossovi a sbalila si věci.
"To mě mrzí," zašeptal si pro sebe Ross aniž by tušil, že to slyšela.
"Rád jsem tě poznal Elizabeth. Uvidíme se ještě někdy?"
Elizabeth se usmála.
"Přeci v pondělí v kavárně," zamávala mu dívka a zmizela mezi regály s knihami.

                          ****
Sešly se v parku, přesně jak řekla Beccy. 
Park byl zcela prázdný. Nejspíše kvůli počasí. Dnes bylo poněkud chladno. A nebe bylo zataženè. Vypadalo to, že co nevidět přijde déšť.
Sedly si na studenou lavičku a sotva dosedly, spustila Beccy: "No tak mě nenapínej!"
"Byl tam. On! A znovu jsme seděli u jednoho stolu!"
"A víš už jak se jmenuje?"
"Ross," odpověděla Elizabeth.
"Jako ten z Přátel?" vyhrkla Beccy stejně jako předtím Elizabeth.
"Taky jsem se ptala," uchechtla se dívka. "Ale ne, jmenuje se Ross Hutson."

                       ****
Večer dívka znovu přemýšlela nad tím mužem.
"Ross," šeptala do tichého pokoje. "Ross Hutson."

                         ****
Zatímco se dívka vydávala na další cestu do Říše snů, její kamarádka surfovala po internetu a hledala informace o jeho jménu. Byla si téměř jistá, že už ho někde slyšela.
Konečně.
Jen co si přečetla informace o jeho jménu, popadla telefon, a i když bylo půl dvanácté, vytočila Stefaniu.
Telefon chvíli zvonil, ale nakonec se na druhé straně přeci jen ozval Stefaniin hlas.
"Stefania Gottardi."
"Tady Beccy. Máme problém."

Internetová kavárna [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat