Internetová kavárna [CZ]

13.

"Tak co se děje?" vyhrkne Stefania a postaví před Beccy šálek horké čokolády. Sešly se brzo ráno před začátkem školy.
"Včera jsem surfovala na internetu a hledala informace o příteli naší Elis."
"A?" naléhala Stefania.
"Ross Hutson. 20 let. Student psychologie na Oxfordu. A útočník za tým London Rangers," četla Beccy poznámky z bloku.
"Maddonna Mia, máme vážně problém."
Obě ženy si dobře uvědomovaly, co to znamená. Elizabethin otec byl slavným hokejistou. Potom, co od nich odešel, když jí bylo sedm a zapříčinil tím, že se z její matky stala alkoholička, začala nenávidět nejen jeho, ale celý hokej. Domnívala se, že za to všechno mohla jeho hokejová sláva.

                           ****
Ve škole byla Elisabeth duchem nepřítomná. Těkala očima z učitele na hodiny a odpočítávala minuty do skončení vyučování. Nemohla z hlavy vytěsnit dnešní setkání v kavárně. Co si asi oblékne?

                          ****
Doběhla k domovním dveřím. Ztěžka oddychovala a musela chvíli počkat  než popadne dech.
"Mami?" zavolala do prázdného domu, ale nikdo ji neodpověděl.
Vyběhla do svého pokoje, prudce za sebou bouchla dveřmi, odhodila školní batoh do rohu pokoje a otevřela skříň. Začala se v jejím obsahu zběsile přehrabovat. Někde tu být musí.
Konečně! Vytáhla ze skříně šaty, které tam měla schované. Naposledy je měla na sobě před třemi lety. Oblékla si je a prohlédla se v zrcadle.
Slušely ji i po tolika letech. Byly modré jako hladina moře. Zdobila je krajka a tmavě modrá mašle v pasu.
Vlasy si mírně zvlnila a použila vůni, kterou dostala od své babičky. Tvrdila o ní, že je to vůně štěstí. 
Zvýraznila si oči řasenkou a rty přejela růžovou rtěnkou. Znovu se prohlédla v zrcadle.
Nemůžu být tak nápadná, pomyslela si a popadla batoh se svým společníkem.
                          ****
"Ty ses dneska nějak vyfikla!" povídá ji Stefania.
Elisabeth jen zavrtí hlavou. "Jen jsem nechtěla, aby je snědli moli," odpověděla a zasmála se.
Stefania si ji ještě jednou prohlédla, a pak šla vařit kávu.
Dívka si zatím sedla ke svému stolku a po očku se dívala ke dveřím.
Přijde? Nepřijde?
Tyhle dvě otázky se jí neustále honily hlavou.
Náhle vedle ní zaskřípala židle. Trhla sebou a zpozorovala, jak si k ní sedá Stefania.
"Tak to vyklop," vybídla ji.
"Už jsem ti to řekla," odpověděla Elisabeth.
"Kolikrát ti mám ří-"
"Promiňte," ozvalo se nad nimi. Dívka ztuhla. Poznala ho podle jeho hlubokého hlasu.
Vzhlédla k němu a usmála se.
"Ahoj Rossi."
"Ahoj Elisabeth," odpověděl ji a také se usmál.
"Je tu volno?" obrátil se ke Stefanie.
Stefania se podívala po Elisabeth a rošťácky se usmála.
Dala si dvě a dvě dohromady.
"Ale samozřejmě, " zasmála se a zvedla.
"Co vám mohu donést?"
"Earl Grey. Děkuji," řekl Ross a Stefania odešla.
"Já ti dám moly," mumlala si pod vousy a nevěřícně kroutila hlavou.