MRKRÁL (Jirka Král a Gejmr) [DOKONČENO]

.25. Úplný konec...

,,Katko co se děje" zkusil jsem to,ale neprobrala se. Vzal jsem z kapsy mobil a přivolal sanitku. Do pár minut tu byli,naložili Katku a mě vzali sebou. ,,Zapomněl jsem Jirkovi říct,že někam jdu..no to je jedno,pak mu to vysvětlím" řekl jsem si v hlavě. 

Dojeli jsme do nemocnice. Katku si odvezli a já se sedl na židli v čekárně. Přibližně za hodinu vyšel doktor a hned za ním sestřičky vezly Katčinu postel s Katkou (wow xD). Doktor mi řekl věci typu: ,,Je v pořádku" ,,Ránu jsme museli zašít". Pustili mě do pokoje. Sedl jsem si na židli a čekal až se probudí. 

O pár minut později se probudila. ,,Ahoj" usmála se. ,,Ahoj" narovnal jsem se ,,Kdo ti to udělal?". ,,Já nevím...byla to osoba s kapucí na hlavě...ale byla ženské postavy..tím jsem si jistá" snažila se si vzpomenout. ,,Aha a nic podle čeho by jsme ji mohli poznat na ni nebylo?" zvedl jsem jedno obočí..cítím se jako policista. ,,Počkej...myslím,že ji zpoza kapuce vylézala Jirkova kšiltovka..ale to se mi možná jen zdálo" zatřásla hlavou. Nic jsem neřekl,ale jen přikývl. Sestřička vlezla do pokoje. ,,Slečno Králová můžete jít domů,vše je v naprostém pořádku" oznámila to a zase zmizela. ,,Půjdeme?" pomohl jsem ji na nohy. ,,Ano" usmála se. Doprovodil jsem ji až k domu. ,,Díky Kubo" skočila mi kolem krku. ,,Nemáš za co" usmál jsem se a pohladil ji po zádech. Pustila mě. ,,Ale fakt díky,nebýt tebe,tak už jsem mrtvá.." upřímně se mi dívala do očí. Začala se přibližovat,něž jsem stihl zareagovat už mě líbala. ,,Katko...víš přece,že jsem..." odtrhl jsem se. ,,Vím" ztrapněně se podívala na nohy ,,promiň". Chvíli bylo ticho. ,,Tak ahoj..a ještě jednou díky" otočila se a šla ke dveřím. ,,Ahoj a nemáš za co" zamával jsem ji a vydal se domů..za Jirkou. 

Došel jsem domů. Televize,která předtím hrála byla vypnutá a v obývacím pokoji nikdo nebyl. Šel jsem do ložnice...nikdo. Kde je? Prošel jsem celý byt,ale nikde nebyl. Vzal jsem mobil a vytočil jeho číslo. Nezvedl mi ho on,ale....Kristýna?! ,,Jirka teď nemá čas..promiň" řekla a zavěsila to. Odložil jsem mobil a díval jsem se na stěnu,která byla naproti mě...snažil jsem se to pochopit..co se děje? Udělal jsem něco špatně? 

Po pár minu...fajn byly to dvě hodiny přemýšlení,jsem vstal a vydal se do Zetka. Napadlo mě,že tam bude a já se konečně dozvím co se děje. Doslova jsem vyběhl z bytu a ještě rychleji jsem běžel do Zetka. Seděl tam s Kristýnou a držel ji za ruku. Tohle mi stačilo,abych se otočil a šel zase pryč,ale on ke mně přiběhl a zabránil mi v cestě.  ,,Vypadni mi z cesty" řekl jsem co nejhnusněji a snažil jsem se ho obejít. Sice jsem na něho byl hnusný,ale uvnitř mě to bolí. ,,Ne dokud mi to nevysvětlíš" zkřížil ruce na prsou. ,,Co bych ti JÁ měl vysvětlovat?!" vyjel jsem po něm ,,To spíše TY mě!". ,,Nekřič tolik..." snažil se mě utišit ,,Můžou tě poznat". ,,Fajn tak já jdu pryč" konečně mě pustil. Zarazil jsem se a otočil se na něho. ,,Jo a mezi námi je úplný konec..." do oči se mi draly slzy. ,,Ne..Ku.." dál jsem ho neslyšel,protože jsem utíkal od něho pryč...pryč a hodně daleko. Tohle bude ještě dlouho bolet....