MRKRÁL (Jirka Král a Gejmr) [DOKONČENO]

.23. Zrovna ty...

Došel jsem ke Katčiným dveřím. Stál jsem tam a rozmýslel jsem co jí řeknu. Rozhodl jsem se,že jí to řeknu narovinu...prostě ji řeknu,že to dítě nechci. Zazvonil jsem a vyčkával jsem až otevře. Otevřela se širokým úsměvem a skočila mi kolem krku se slovy: ,,Ahoj Kubí". Odtáhl jsem ji od sebe. ,,Chci si s tebou promluvit o tom..." nenechala mě to doříct. ,,O dítěti?" zvedla jedno obočí ,,Nechala jsem si ho vzít...ikdyž mi je to líto,e bylo vidět,že bych tobě zkazila celý život...". Nevěděl jsem co mám říct,natož co dělat. Stál jsem tam a díval jsem se na ni nevěřícným pohledem. ,,A teď prosím odejdi...stále se to snažím rozchodit" zavřela mi dveře dřív,než jsem stihl něco odpovědět.

Otočil jsem se a šel jsem dolů. Pořád nemohu uvěřit tomu,že si to nechala vzít sama od sebe.

Po dlouhém dívání se před sebe na lavičku,na které seděly děti,jsem se rozhodl jít do Zetka a zkusit tam sehnat Jirku.

Došel jsem tam,ale Jirku jsem tam nenašel. Poptal jsem se po něm,ale nikdo nevěděl co s ním je. Zkusil jsem tedy jít k němu.

Zaklepal jsem na dveře a čekal až otevře. ,,Jděte pryč! Nic tu nenajdete!" zaslechl jsem Jirkův hlas...zněl plný beznaděje...ani se mu nedivím. ,,Jiříku to jsem já" zkusil jsem to. Zaslechl jsem kroky. Za chvíli se otevřely dveře a zpoza nich se objevila Jirkova hlava. Vlasy měl rozcuchané,pod očima měl půlkilometrové kruhy a oči měl skleněné od slz. ,,Co tu děláš?" zeptal se mě potichu. ,,Jdu za tebou" otevřel jsem si ty dveře více,abych mohl vejít. Jirka za mnou zase zavřel. ,,Zaslechl si,že se mnou něco je,takže si přišel mě rádoby utěšit co? Zrovna ty...kvůli kterého to všechno začalo" tyhle jeho slova zabolela. ,,Ne Jirko...přišel jsem ti to vysvětlit" sklopil jsem pohled. ,,No tak povídej..." pobídl mě. ,,Můžeme si jít někam sednout?" podíval jsem se mu do jeho dokonalých očí...oh jak mi ty oči chyběly. Posadili jsme se a já rychle hledal jak začít. ,,No víš jak más tu přepadly Kristýnka a Katka? A jak Katka udělala to co jsem ti předtím říkal?" podíval jsem se na něho. ,,Ano" přitakal. ,,No takže jsem už zjistil co se mnou udělala...znásilnila mě...dozvěděl jsem se,že je se mnou těhotná a tobě jsem to radši neříkal,protože jsem nevěděl jakou bys měl reakci..a proto jsem ti zavolal s tím rozchodem...myslel jsem si,že to takhle bude lepší,ale nebylo...cítil jsem se sám a nesvůj. Dnes jsem zašel za Katkou,aby si to dítě nechala vzít,ale ona mě předběhla a šla na potrat sama od sebe..." vydechl jsem si,protože jsem to konečně dořekl celé. Sledoval jsem jeho obličej...je zmatený. ,,Moj..moje s..ses..sestra t..tě z..znásilnila?!" vykoktal ze sebe. Přikývl jsem a dále sledoval jeho obličej. Teď zmatenost vystřídala naštvanost. Byl rudý jak rajče. ,,Jirko uklidni se..už je to vyřešené a je to okey" chytl jsem ho za ruku. ,,Okey? Podle tebe je okey,že mi tě znásilní vlastní sestra?!" vyškubl mi jeho ruku z té mé,postavil se a vyběhl z bytu ven. Běžel jsem za ním...tohle nedopadne dobře...