Forwood Story [FF TVD]

7.kapitola

Celý den jsem přemýšlela, kdo by mi mohl poslat tu zpráv. Podle hlasu jsme ho s Tylerem nepoznali. Věděli jsme akorát jen to, že je to muž. Měla jsem docela strach.

„Musím se nějak odreagovat," chytila jsem za ruku Tylera.

„Jak to myslíš?" pokrčil obočím.

„Mám chuť na B pozitivní," zašklebila jsem se. Už dlouho dobu jsem neměla teplou čerstvou krev a bylo to na mě znát. A ty z Mystic Fallské nemocnice byly nic moc. Chtěla jsem zase lovit. A teď se mi bude hodit víc síly, když vím, že po nás někdo jde.

„Co jít do nějakého baru a někoho si tam najít," napadlo mě.

„Pokud ti to pomůže, víš že já krev nemusím nějak extra mít, ale pokud ti to pomůže," usmál se. „Počkáme až se víc setmí, ale musíme si dávat bacha," dal mi ruce na tváře a políbil mě.

***

Za dvě hodiny jsem se už klepala, protože jsem měla nesmírnou chuť na krev. Vyšli jsme z domu. V Chicagu je docela rušno. Už předem jsme si s Tylerem vyhlédli jeden bar, kam chodí docela hodně lidí. Vešli jsme dovnitř a sedli si k baru, kde je nejlepší výhled na všechny stoly a lidi u nich.

„Dvakrát suché martiny, prosím," objednal Tyler. Rozhlídla jsem se kolem, jestli neuvidím někoho, kdo by se mi hodil. Vím, že to zní děsivě, ale když jste upír neřešíte to. Najednou jsem ucítila divný pocit, znovu jsem se rozhlédla kolem, jestli neuvidím někoho nebo něco podezřelého.

„Cítil jsi to taky?" otočila jsem se na Tylera.

„Co?" upil trochu drinku, který nám zrovna barman položil na barový stůl.

„Ale nic. Jen, cítila jsem něco, ale nevím co," řekla jsem a napila se tekutiny ve skleničce. V rohu jsem zahlédla mladého muže, tak pětadvacet let. Byl sám a zapíjel smutek, poznala jsem to.

„Už máš?" zeptal se Tyler, přikývla jsem. „Já taky," řekl a oba jsme vstali se skleničkou a šli za našimi obětmi. 

„Je tady volno?" zeptala jsem se a nahodila úsměv. Muž se na mě podíval, rozšířili se mu oči.

„Jistě, posaďte se,* pokynul rukou na volné místo vedle něj, posadila jsem se. Přemýšlela jsem jestli ho mám hned ovlivnit. Nakonec jsem usoudila, že jo, protože pak půjde všechno snadno. Podívala jsem se mu do očí a soustředila se.

„Teď se mnou půjdeš ven a nebudeš křičet a z toho, co se stane si nebudeš nic pamatovat. Ráno se probudíš doma a začneš žít plnohodnotný život, který si zasloužíš," šeptala jsem aby mě nikdo neslyšel. Muž jen přikývl. Chtěla jsem mu trochu přilepšit. Vstali jsme a zašli do boční uličky.

Rozhlédla jsem se kolem sebe jestli někoho neuvidím nebo jestli nás někdo nesleduje. Vše bylo v pořádku. Svojí rychlostí jsem muže přitiskla ke zdi, zahalil nás stín a já konečně mohla zabořit tesáky do jeho krku.

Cítila jsem, jak mi teplá krev proudí do žil a dodává mi sílu. Muž začal slábnout, pustila jsem ho a položila na zem. Znovu jsem se rozhlédla kolem, ale tentokrát jsem na konci boční uličky někoho zahlédla. Podle postavy to byl muž, neviděla jsem mu do tváře. Ještě chvilku tam stál. Když jsem udělala krok směrem k němu, okamžitě zmizel.

Šla jsem zpátky do baru najít Tylera, zrovna vycházel z malého koutu. Když mě zahlédl, věděl, že se něco stalo. Přiběhl ke mně.

„Musíme jít," řekla jsem a ohlédla se za sebe. Někdo stál ve dveřích, byl to ten muž, který stál venku, ale stále jsem mu neviděla do tváře. Měl na hlavě kapuci a lehce skloněnou hlavu. Potemnělé osvětlení v baru tomu taky moc nepomáhalo.

„Ten muž, viděl mě, musíme jít," kývla jsem směrem ke dveřím a vzala jsem Tylera za ruku a vedla ho ven.

„Caroline počkej, kam tak ženeš. Kdo to byl?" řekl udýchaně Tyler. Byli jsme dost daleko od baru.

„To nevím, ale nemám z něho dobrý pocit," přiznala jsem. Začala jsem utíkat a během pár vteřin jsme s Tylerem stáli před naším bytem. Vyběhli jsme nahoru a zamkli. Zatáhli jsme závěsy, zhasli a celou noc jsme byli ticho.

,,Viděl tě někdo?" zeptala jsem se najednou Tylera.
„Ne, dával jsem si pozor," řekl a objal mě.

Celou noc se nic nestalo, nikdo nezačal bušit na dveře, nikdo je nevykopl. Nic se nestalo. Do rána jsme s Tylerem seděli na sedačce v objetí a měli oči jako baterky.