Forwood Story [FF TVD]

8.kapitola

Ani nevím, jak jsem usnula, ale probudila jsem se schoulená na sedačce, přikrytá slabou dekou. Nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se koukla na digitální hodiny na stole, ukazovaly 15:30. Během sekundy jsem byla na nohou.

„Tylere," zavolala jsem na celý byt. Nikdo se ale neozýval. „Tylere?" opakovala jsem.

Nic. Začínala jsem mít strach, že se něco stalo. Z ložnice jsem uslyšela nějaký zvuk. Potichu jsem se přibližovala a připravovala se na to nejhorší. Najednou se otevřeli dveře a já vypískla.

„Sakra Tylere, tohle mi nedělej," nevěděl, o co běží a tak stál ve dveřích, jak opařený.

„Už jsi vzhůru?" zamrkal na mě.

„Jasně, že jsem vzhůru. A ty si mě pořádně vyděsil. Co si dělal?" praštila jsem ho pěstí do ramene.

„Ale nic. Tak mě napadlo, co si najít někde nějakou práci?" zeptal se.

„Práci? Nezbláznil ses?" připadala jsem si jako hysterická ženská.  ,,Zrovna v tuhle dobu, když víme, že po nás někdo jde, tak si chceš hledat práci?"

„Já vím, ale copak se ti chce sedět každý den doma a nic nedělat? Takhle si aspoň obhlídneme všechny možný místa. A navíc jsi upírka a já jsem napůl upír napůl vlkodlak. Dokážeme se o sebe snad postarat, ne?" řekl a měl pravdu.

Už jsme si poradili s horšími věcmi. Nakonec jsem tedy souhlasila a vydali jsme se do města hledat nějakou práci. Zkusila jsem pár restaurací, jestli nepotřebujou servírku, ale nikde nikoho nechtěli. 

„Neříkej mi, že ani v jedné restauraci někoho nepotřebují," řekla jsem mrzutě.

„Možná si měla pravdu, že je to špatný nápad," řekl Tyler a chytil mě za ruku. Vraceli jsme se zpátky do našeho bytu, ale něco mi říkalo, že se něco děje.

„Počkej," řekla jsem a zastavila se.

„Co se děje?" rozhlížel se kolem sebe.

„Pšt," soustředila jsem se a zaposlouchala se. Byli jsme asi blok od našeho bytu. V našem bytě někdo byl. Někdo cizí. Rozhazovali věci a vykopávali dveře, hledali nás.

„Musíme pryč," řekla jsem rychle. „Někdo je v našem bytě."

S Tylerem jsme začali utíkat neznámo kam, ale museli jsme se někam schovat. Upíří rychlostí jsme doběhli až na kraj města. Našli jsme tam malý motel. Byl celkem malý, měl asi jen šest pokojů. Byl nově zařízený. Za recepčním stolem seděla mladá dívenka. Malým ovlivněním jsem ji donutila, aby o nás kdyby se na nás někdo ptal. Dala nám volný pokoj. Vešli jsme dovnitř a já se svalila na postel vyčerpáním. Tyler mě napodobil.

„Kdo tam byl?" zeptal se po chvíli.

„Nevím," řekla jsem udýchaně. Najednou zazvonil telefon. Nejistě jsem ho zvedla.

„Halo?" řekla jsem.

„Dobrý večer, omlouvám se, že ruším, ale právě vám přišel vzkaz. Mohla by jste si pro něj přijít?" zazněl hlas recepční.
„Jo, hned jsem dole, l" zaklapla jsem telefon a podívala se na Tylera.

Věděli jsme, že se něco děje. Sešli jsme dolů a to, co jsme dole viděli mě vyděsilo. Ta mladá recepční, co mi před chvíli volala byla mrtvá. Měla vyrvané srdce z těla. Na pultě ležel malý zakrvácený papírek s mým jménem. Nejistě jsem ho vzala a otevřela.

Začne to recepční, skončí to přáteli.

Ten vzkaz mě vyděsil. Byla k němu ještě připsaná nějaká adresa. Nejspíš jsme tam měli přijít. Zavolali jsme policii a vypadli jsme z motelu, jak nejrychleji to jen šlo. Nechtěli jsme na sebe poutat pozornost.