Forwood Story [FF TVD]

10.kapitola

„Kdo je to?" zeptala jsem se a upila ze sklenky.

„Je lovec upírů, ale zároveň je upír. Naposledy jsem ho potkala v roce 1920, od té doby jakoby se po něm slehla zem. Až doteď," řekla Katherine a znovu se napila vína.

„A co chce po nás?" zeptal pro tentokrát Tyler. Katherine jen pokrčila rameny.

„Jen jsem něco zaslechla, jeden z jeho poskoků vás nejspíše viděl, jak si berete něco co není vaše," řekla, ušklíbla se, vstala a šla do kuchyně pro další lahev vína.

'To byl ten muž, kterého jsem viděla v té uličce,' vzpomněla jsem si na ten večer.  

„Radím vám jen to nejlepší, zůstaňte někde schovaný, pokud vás najde urve vám hlavy a ze srdce si udělá dobrou polívku," řekla a posadila se zpět do koženého křesla a ladně si přehodila nohu přes nohu.

„Super!" vyprskla jsem a prudce se opřela o sedačku. „A dá se zabít nebo to je komplikované jako Klausem?" zeptala jsem se.

„Je to normální upír, takže když si seženeš nějaký obyčejný kůl a vrazíš mu ho do srdce bude po něm. Ale nebude to snadné. Má kolem sebe několik svých poskoků. A pokud ho budete chtít zabít, musíte se nejdříve dostat kolem nich."

„A co když se mu budeme vyhýbat?" řekl Tyler.

„Nezbláznil jsi se? Já nechci celý život utíkat před nějakým psychopatem. Bez urážky," kývla jsem na Katherine. Jen pokrčila hlavou.

„Takže se radši necháš hned zabít? Jedeme zpět do Mystic Falls a vyřešíme to tam. Tam je nás víc, kteří se mu můžeme postavit."

„Ne.Nebudu ohrožovat své přátelé jen proto, že jsi vystrašený. Zabijeme ho my," řekla jsem rázně.

Katherine s Tylerem na mě nevěřícně koukali. Nevěděla jsem, kde se to ve mně bere, ale už jsem měla něco za sebou, tak snad vím, co dělám ne?! Nechtěla jsem celý život před někým utíkat a každý den se bát, že si mě někdo najde. Radši si ho najdu já a zabiju ho. Vzpomněla jsem si, že sem v kapse měla ten lísteček s adresou. Vytáhla jsem ho a podala Katherine. Zná to tu učitě lépe než my a mohla by vědět, kdo na tom místě bydlí.

„Tohle nám přišlo, když jsme byli v jednom motelu. Znáš tu adresu?" zeptala jsem se. 

„ Jo," přikývla na souhlas.

Přesně jak jsem si myslela.

„Fajn. Řekneš mi, kde to je?" chvíli na mě koukala a pak zase na lístek.

„Je to pět bloků odsud," řekla po chvíli. Měla jsem toho dost, sebrala jsem lísteček a odebrala jsem se ke dveřím.

„Kam to jdeš?" zeptal se mě Tyler a v tu chvíli stál u mě a držel mě za pravé předloktí.

„Kam to jdu? Jdu za tím psychopatem nakopat mu zadek," řekla jsem a začala odemykat všechny zámky, které Katherine na dveřích měla. V duchu jsem ty zámky proklínala. A Katherine taky. Je snad upír, dokáže se ubránit i bez pomocí milionů zámku. A ke všemu, k tomuhle bytu jsou tyhle dveře a ty zámky nevkusné.

„Sakra!" zaklela jsem. Najednou jsem cítila něčí ruku na mém rameni.

„Caroline, nemůžeš tam jen tak napochodovat jakoby se nic nedělo," řekl a podíal se mi do očí.

„No to si piš, že tam můžu jen tak napochodovat," řekla jsem naštvaně.

„Tyler má pravdu," ozvala se najednou Katherine. „ Chce to plán," řekla a tím jejím podlým výrazem ve tváři se usmála.