Forwood Story [FF TVD]

9.kapitola

Přes noc jsme s Tylerem bloudili po městě v těch nejtemnějších uličkách. Před očima jsem pořád měla tu mladou recepční, které někdo vyrval srdce a nechal její bezvládné tělo ležet na zemi.

„Hej, Caroline? Vnímáš?" zamával mi Tyler rukou před obličejem.

„Hm, co? Promiň jsem mimo, co si říkal?" zeptala jsem se se nevinným výrazem ve tváři.

„Napadlo mě, co se vrátit do Mystic Falls? Vím, ostatní nám psali, že se nemáme vracet, tedy vlastně jen Stefan, ale co nás čeká tady?"
 
„A myslíš, že je to dobrý nápad. Nechci je vystavit nebezpečí. A navíc máme tady tu adresu, chci vědět, co nebo kdo to je," řekla jsem a zamávala mu zmuchlaným nažloutlým papírkem před nosem.

„Dobře, ale musíme být opatrní," řekl. Najednou sem do někoho vrazila, když jsme vycházeli zpoza rohu.

„Katherine," vydechla jsem překvapením.

„Caroline? Tylere? Co tu děláte?" zeptala se nás a zatáhla nás zpět do uličky.

„Momentálně tu bloudíme, co bys řekla,' skoro sem na ní vyštěkla.

„Musíte odtud pryč," založila si ruce na prsou a vzpřímila se.

„Proč?" zeptali jsme se s Tylerem najednou. 

„Někdo vás tu hledá," pokračovala.

„Kdo?" zeptali jsme se znovu s Tylerem dvojhlasně.

„Pojďte, řeknu vám to jinde. Tady není bezpečno," řekla a rozhlédla se jestli nás někdo nesleduje. Opatrně jsme proklouzli přes ulici k jakémusi baráku. Katherine měla klíče, rychle odemkla a pustila nás dovnitř. Vyšli jsme několik pater, zabočili do chodeb a zastavili se u dveří. K mému překvapení byly ocelové s několika zámky. Katherine upíří rychlosti odemkla všechny zámky a pozvala nás dál. Hned jak jsme vešli zabouchla dveře a všechny zámky znovu zamkla. Nevěřícně jsme na ní koukali.

„Co je? Bezpečnostní opatření, to neznáte?" ušklíbla se. 

„Katherine Piercová se něčeho bojí?" nakrčila jsem nos. ,,To je tvůj byt?" zeptala jsem se, když jsem se rozhlédla kolem sebe, přikývla.

,,Nebojím se, jen tu nechci nezvané hosty," namítala.

Byt byl docela malý, myslela jsem si, že by Katherine chtěla něco honosnějšího než jen malý útulný byteček, ve kterém se sotva otočí. Malá předsíň s věšákem na bundy a dřevěný malý botník. V obýváku měla velkou bílou koženou sedačku a dvě stejná křesla a malý dřevěný stolek se skleněnou deskou. Uprostřed byl černý kožešinový kulatý koberec. Malý bar rozděloval kuchyň od obýváku. V kuchyni měla vanilkovou linku a veškeré spotřebiče. A hned vedle malá chodbička, která vedla k dalším třem pokojům. Pokynula nám abychom si sedli a nalila nám do skleniček červené víno s trochou krve. Posadila se k nám a jako první se napila.

„Kdo nás tu hledá?" zeptala jsem se hned, když sem do sebe kopla whisky. 

„Marcus."