Forwood Story [FF TVD]

13.kapitola

Nehnutě jsme všichni stáli v místnosti a nikdo nepromluvil.

'Katherine zabila několik upírů a on to ví? Jak je to možný?' řekla jsem si pro sebe.

V rukou jsem svírala kůl, stejně jako Tyler a Katherine. Čekali jsme na správnou chvíli, kdy mu ho zabodneme do srdce.

„Víte, že se vám to nepovede," řekl najednou, jakoby četl naše myšlenky, co právě chceme udělat. Z ničeho nic se sebral a odešel. Hned za ním běželi jeho upíři. Nechápavě jsme na sebe všichni tři koukali, co to mělo znamenat.

„To se jako vzdal?" zeptal se Tyler. S Katherine jsme jen pokrčili rameny.

„Raději odsud hned vypadneme," řekla jsem a vyšla rychle ze dveří. Tyler šel hned za mnou a Katherine taky. 

„Jedeme do Mystic Falls," řekla jsem rozhodně. Tyler na mě jen tak koukal.

„Vážně. Neříkala jsi, že nikoho nechceš ohrozit?" zeptal se Tyler.

„Ano, řekla, ale pokud to řekneme Damonovi, Stefanovi a i Bonnie. Třeba nám pomůžou," řekla jsem.

„Jedu s vámi," ozvala se z ničeho nic Katherine vedle mě.

„Co? Proč?" vykulila jsem oči.

„Hele, vím, že mě nikdo z vás nemáte v lásce. A hlavně Salvatoři, ale taky vím, že se vám budu hodit," měla pravdu. A navíc Katherine ho zná. Možná ví, co od něj čekat. Nakonec jsme s Tylerem souhlasili, nasedli do auta a vyjeli z Chicaga zpět do Mystic Falls.

Ještě mezitím jsem napsala Eleně, ať se všichni sejdou u Salvatorů doma, že s nimi potřebujeme nutně něco probrat. Odpověděla mi, abychom se do Mystic Falls nevraceli, že se tam dějí špatné věci. Ale to jsem ignorovala, už jsme se vypořádali s daleko horšími věcmi, tak i s tímhle. Řekla jsem jí, že je mi to jedno, ale ať tam prostě jsou všichni.

Jeli jsme docela dlouho a celou cestu z nás nikdo nemluvil. Jen párkrát jsme si něco řekli, ale to byly jednoduché fráze. Cesta trvala několik hodin a já jsem i párkrát usnula. Když jsme byli asi hodinu od Mystic Falls probudila jsem se. 

Za hodinu jsme už vjížděli do města. Překvapilo mě, jak to tu vypadalo. Vypadalo to tu jako po apokalypse. Výlohy od všem butiků a menších krámů byly vysklené. Na zemi se povalovaly odpadky, všechno bylo poničené a dokonce i spálené.

Zahlédli jsme několik málo lidí, co se plížili u zdi a pořád se ohlíželi jestli je někdo nesleduje. Nebo alespoň mi to tak připadalo.

„Co se tu sakra stalo?" vyjekla jsem a pořádně se rozhlížela. Nikdo mi však neodpověděl. Za několik málo minut jsme byli u domu Salvatorů. Vystoupili jsme a zamířili ke dveřím. Dvakrát jsem zabušila na dveře. Nikdo ale neotvíral. Zkusila jsem to znovu. Pro tentokrát jsem už uslyšela kroky, co se blíží ke dveřím. 

„Kdo je tam?" ozval se tlumený hlas za dveřmi. Poznala jsem, že je to Elena.

„Eleno, to jsme my," řekla jsem rychle.

„Caroline?" zašeptala.

,,Jo, otevři prosím."

„Honem, pojďte dovnitř, řekla a popoháněla nás. Když však spatřila Katherine, zarazila se. ,,Co tu dělá ona?" kývla směrem ke své kopii.

,,Pomáhá nám," pokčila jsem rameny.

Vešli jsme dovnitř. Elena za námi zavřela a zamkla na několik západů a postavila ke dveřím dřevěnou těžkou skříň. Poté nás zavedla d9 kuchyně, kde nám do rukou dala několik tašek a zavedla nás do sklepa. V malé místnosti seděl Damon, Stefan a Bonnie. Jakmile nás uviděli bylo na nich vidět, že jsou z jisté části šťastní, že nás vidí.