Forwood Story [FF TVD]

6.kapitola

Ráno mě probudila vůně lívanců se sirupem. Vstala jsem a zabalila se do měkkého županu, který jsem dostala od mámi na Vánoce.
Vyšla jsem z ložnice a zamířila do malé útulné kuchyňky. Tyler nám připravoval snídani. Opřela jsem se o menší sloup, který stál uprostřed místnosti a usmívala se. Dokud se Tyler neotočil, nevěděl, že tam jsem.

„Wow, chodíš jako duch, dobré ráno," usmál se.

„Dobré ráno, co to vaříš dobrýho," věděla jsem to, ale musela jsem se i tak zeptat.

„Lívance se sirupem, tvoje oblíbené," usmál se servíroval na talíř. Společně jsme si sedli ke stolu a začali jíst.

„Mňam," zamlaskala jsem. ,,To jsou ty nejlepší palačinky, které jsem kdy jedla," olízla jsem si prsty, jak to bylo dobré.

„No a co dneska budeme dělat?" zeptala jsem se, když jsem si ukousla další sousto.

„Co takhle prohlídka města," usmál se Tyler.

„Tak to půjdu a ráda," řekla jsem a dojedla palačinku. „Vyrazíme hned?" zeptala jsem se nadšeně.

„Jak si přejete slečno," řekl a odnesl nám talíře.

„Jen se skočím převléknout a můžeme vyrazit. A mimochodem," otočila jsem se na něj. ,,V té kuchyni ti to nesmírně sluší," zamrkala jsem na něj a skousla si spodní ret. Otočila jsem se zpět směrem k ložnici a za zády jsem zaslechla, jak se Tyler zasmál.

***

Procházeli jsme se městem. Naším novým domovem. Ale co si budeme nalhávat, není to jako Mystic Falls.
Našli jsme tu jeden malý park, kde se lidé scházeli a povídali si. Prošli jsme ulicemi a pár obchody. Zjišťovali jsme, kde, co je a jak to tu chodí. Poměrně rychle jsme se přizpůsobili. Když jsme přišli večer do našeho nového bytu sedli jsme si na sedačku. Podívala jsem se na mobil a zjistila jsem, že mi někdo psal.

„Elena," špitla jsem.

„Co?" zeptal se Tyler.

„Ehm, Elena mi psala," řekla jsem. „A Bonnie taky," vyjekla jsem, když jsem to zjistila.

„Co píšou?" zeptal se.

„Elena napsala: Caroline, kde jsi. Potřebujeme tě tu. A Bonnie : Caroline, kde jste s Tylerem. Potřebujeme vás tu. Tudíž to samé co Elena.

Co když se něco stalo a potřebujou nás. Vážně to byl dobrý nápad odjet takhle narychlo?" řekla jsem a začala si dělat starosti.

„Mě taky někdo psal," podával mi Tyler jeho mobil. „Máma a Stefan? Proč mi píše Stefan?"

„To je jedno, co napsali," vyzvídala jsem.

„Máma :  Tylere, kam jsi zmizel. Děje se tu něco divného od té doby, co jsi pryč. Proč jsi odešel a je s tebou Caroline? A Stefan skoro to stejné : Tylere, ať jste s Caroline kdekoliv, dávejte si pozor."

To nás zaskočilo. Jediný Stefan, nepsal nic o návratu, ale varoval nás před nějakým nebezpečím, které nám je neznámo.

„Co když se vážně něco stalo, co když jsme neměli odjíždět. Nevrátíme se tam?" řekla jsem ustaraně.

„Je jasné, že se tam něco děje. Teď se tam radši vracet nebudeme. Radši si budeme dávat pozor, jak napsal Stefan," řekl Tyler a odložil mobil zpět na stůl.

„Nemám radši někomu zavolat?" řekla jsem po chvíli. Měla jsem o naše přátelé vážně strach.

„Caroline, kdyby se jim něco stalo, už se to dozvíme. Pojedeme tam, ale ne dnes. Možná je lepší, když jsme odjeli do Chicaga. Třeba je taky napadne někam odjet, nemyslíš?" Měl pravdu, snad.

***

Druhý den ráno mě probudil mobil. Někdo mi volal, ale nestihla jsem telefon zvednout, tak se to přehodilo do hlasové schránky.

,,Najdu si vás," ozval se hlas z druhé strany telefonu.

„Tylere," šťouchala jsem do něj aby se probudil. Nechala jsem mu přehrát ten vzkaz znovu. 

„Kdo by to mohl být?" můj hlas zněl zaskočeně. Ten hlas jsem nepoznávala, takže jsem nemohla určit, kdo by to mohl být.

„To nevím, ale budeme se mít na pozoru," řekl vážně.