Forwood Story [FF TVD]

11.kapitola

„Jakej plán?" zeptala jsem se zvědavě, založila ruce na prsou a pozvedla obočí.

Katherine začala vymýšlet plán. Po několika hodinách diskutování jsme naplánovali vše, co jsme chtěli. Plán se zamlouval i Tylerovi i když zpočátku to tak nevypadalo. 

***

O několik hodin později jsme se vydali na adresu, která byla na lístečku, kterou mi neznámí zanechal v motelu. Měli jsme připraveno několik kůlů na zabití upírů a Marcuse.

Stáli jsme před vysokou budovou z cihel. Dům měl bezmála deset pater a v každém patře určitě šest bytů. Ale ani v jednom okně se nesvítilo. Vlastně ano v jednom přeci. V nejvyšším patře se svítilo a dokonce jsme zaznamenali i něčí pohyb. Zazvonili jsme na zvonek, byl jen jeden. Z ničeho nic se otevřeli dveře. Stál před námi upír. Mladý muž, vysoký, vypracovaná postava, hnědé oči. Když zahlédl Katherine, ztuhl. Otočil se a něco řekl v jazyce, kterému jsem nerozumněla. Místo něho přišel jiný upír, předešlému dosti podobný.

„Jsem rád, že tě opět vidím, Katherine," řekl a políbil jí ruku.

„I já tebe, Victore," řekla a usmála se.
 
„Vidím, že nám vedeš hosty," řekl a změřil si nás pohledem.

„Marcus je chce vidět," řekla.

„To jsou oni?" zeptal se, Katherine jen přikývla. „V tom případě, pojďte dál," a ukázal rukou abychom vešli.

Nevěděla jsem odkud ho Katherine zná a upřímně ani jsem to vědět nechtěla. Bůh ví, co s ním měla.

Zamířili jsme k výtahu a nastoupili. Victor, jak ho Kaherine předtím oslovila stiskl tlačítko s číslem deset. Mlčky jsme všichni vyjeli nahoru a zamířili do chodby. Šli jsme až k tomu poslednímu bytu, který na tom to patře byl. Na zdech byly proužkované zelenožluté tapety. Chodbu osvětlovalo jen pár malých luceren a sem tam se objevil nějaký obraz.

U bytu, u kterého jsme zastavili, stálo několik upírů. Victor kývl na jednoho a ten zaťukal. Otevřela nám mladá žena, mohlo jí být pětadvacet let. Hnědé dlouhé vlasy, zelené oči a na sobě měla černou krátkou sukni a bílé triko.

„Pozvi je dál, jsou to přátelé," řekl upír, který na ní zaklepal. Mělo by mi být hned jasné, že bude ovlivněná.

„Pokud to jsou vaši přátelé," usmála se. „Tak pojďte prosím dál," řekla a udělala nám místo abychom mohli vstoupit. 

Byt byl moderně zařízen, jako v každém bytě. Žena nás vedla do nějakého pokoje. Katherine se od nás odpojila.
 
„Prosím, posaďte se tu," pokynula nám mladá žena na černou sedačku, která byla uprostřed místnosti. S Tylerem jsme se na sebe vážně podívali.

,,Dáte si něco k pití?" zeptala se nás s úsměvem.

,,Felicie, odejdi prosím," ozval se hrubý hlas za námi. Ohlédla jsem se za sebe a spatřila jsem vysokého muže, který byl celý v černém. Černé delší vlasy mu lemovaly jeho ostré rysy. Blankytně modré oči mě propalovaly a já se cítila jako přikovaná k zemi. Nezmohla jsem se v tu chvíli ani na slovo. Tyler na to byl podobně, ale zaujal ochranný postoj a udělal krok přede mne. Muže, to jistě pobavilo, jelikož se mu na tváři objevil samolibý úsměv.

,,Bylo hloupé sem přijít. Nečeká vás tu nic jiného než smrt," poslední slovo procedil skrz zuby.