Forwood Story [FF TVD]

16.kapitola

Nemohla jsem tomu uvěřit. Klaus stál před mými dveřmi.

'Co tu sakra chce?' blesklo mi hlavou. Chtěl vejít dál, ale já jsem ho nepustila. Vyšla jsem ze dveří a zabouchla je za sebou.

„Co tu chceš Klausi?" zeptala se, povytáhla obočí a dala si ruce křížem na hruď. Šibalsky se usmál a promnul si bradu.

„Ale no tak lásko, neříkej že mě nerada vidíš. Přišel jsem vám nabídnout dohodu," řekl.

„Jakou dohodu? Myslíš že ji potřebujeme?" zeptala jsem se s lehhkým smíchem.

„Co takhle dohodu, která zahrnuje smrt Marcuse?"

To mě zaskočilo. Jak o něm ví. I když nepřekvapuje mě to, že ho zná. Klaus má hned několik kontaktů, stěží bych je dokázala spočítat na obou rukou. Hlavou jsem mu pokynula aby si sedl na lavici na verandě.

„Je tu i Katherine?" zeptal se najednou a v jeho hlase znělo něco jinak. Nemohla jsem určit co to je. Jen jsem přikývla, usmál se. ,,A ostatní?" optal se znovu.

,,Jsou vevnitř. Myslím, že by tě neradi viděli Klausi, tak přejdi rovnou k věci."

,,Bylo by lepší, kdyby to slyšeli i ostatní," pokračoval.

,,Já jim tvou zprávu ráda vyřídím," stála jsem si za svým. Nechtěla jsem ho pouštět do domu, do kterého by pak mohl kdykoliv jít.

,,No tak lásko, pusť mě dovnitř. Nechceš snad aby to slyšeli všichni obyvatelé tohohle krásného městečka a začali se znovu skrývat a bát, že ne?"

Páni uměl to dobře. Chvilku jsem nad jeho slovi přemýšlela a vlastně měl pravdu.

,,Sice to dělám nerada, ale pojď dál," přešla jsem zpět ke dveřím a otevřela. ,,Ale zkusíš jen někomu zkřivit jediný vlásek nebo se jen na ně nenávistivě podíváš, proletíš těmito dveřmi zase zpět na ulici," řekla jsem výhružně a zamířila do kuchyně, kde všichni seděli. Když uviděli Klause trochu sebou trhly a nebo zůstali stát jako kdyby jste je přikovali k zemi.

„Co tu dělá?" zeptal se naštvaně Damon.

„Klid," položila jsem mu ruku na hruď a tlačila ho dál od něj. „Přišel nám pomoct, že ano?" podívala jsem se na Klause, přikývl.

„Zná Marcuse," pokračovala jsem dál. Vlastně je to ani nepřekvapilo stejně jako mě.

„Takže, rádoby Klaus nám chce pomoct zabít lovce upírů?" zeptal se Stefan.

„Jo a mám plán," přimhouřil oči. V tom okamžiku zahlédl Katherine. Jeho zorničky se rozšířili. Ano i na takovou vzdálenost, kterou jsem od něj stála jsem to viděla. Měla jsem snad i pocit, že na jednu malou sekundu mu přestalo bít srdce.

Katherine, jak je jejím zvykem na sobě nadala znát žádné emoce. Uměla to dobře skrývat a tak si sedla na barovou židli a napila se bourbonu, který měla ve skleničce. Na Klause se však ani nepodívala. Jako kdyby tam vůbec nebyl. Spíš ho vnímala jen jako nějakou neznámou osobu.

„Co to je za plán?" ošil se po chvilce Damon.

„Co si na to sednout," řekla jsem a ukázala na obývák a velkou čalouněnu sedačku. Všichni jsme si posedali kam to šlo, nekdo zůstal stát a upřímně, všichni Klause bystře sledovali. Klaus si stoupl doprostřed místnosti a začal nám líčit jeho plán. Nikdo nic neřekl tedy až na Damona. Ty jeho sarkastické připomínky. Plán byl docela dobrý, ale vypadalo to, že nás žene všechny do záhuby.