I

55 4 0
                                    

Nad Propastí se honily šedé mraky. Nebe jakoby hořelo a měsíc byl zahalen pod závojem nebeské mlhy. Dole, ve spárech masivních skal se klikatila malá říčka. Déšť bubnoval do všeho co se neskrylo, taktéž blesky nechyběly čas od času protly už tak hrozivě pestrou oblohu. Všude se rozléhal zpěv. Zněl jako dunění hromu ale zároveň jako píseň ranních ptáků. Vycházel z kruhu sedmi zahalenců. Stáli nad převisem skal. Byli naprosto neteční, neuvědomovali  si ani déšť ani blesky ani nic jiného co se vyskytovalo v té hrozivé scenérii.
Pak najednou jeden z nich promluvil srozumitelnou řečí:" Někdo z nás zradil a je neodhalitelný."
Pak se přidal druhý, který byl výrazně nižší a shrbenější než ten předchozí:"Zkoušejme to tedy znovu a znovu."

Zatím nepochopitelný...

Sedm a půl vyvolenýchKde žijí příběhy. Začni objevovat