Po konci ,,vyučování" se Arlyn bez většího bloudění odebral do svého pokoje. Byl unavený, tak jen usedl na postel a začal si masírovat lýtka. Po chvíli, když už mu začala těžknout víčka, se uložil, ale stále nemohl usnout. V posledních dnech se mu život obrátil zcela naruby a on by potřeboval čas. Musí si vše v hlavě urovnat. Z toho všeho přemýšlení však ve chvíli tvrdě usnul.
A tak to chodilo po další dva týdny: Brzy ráno, ještě před rozbřeskem se probudit, cvičit rovnováhu, strohý oběd, cvičit fyzickou kondici- což Arlyna naprosto vysávalo, i přes to, že si až doposud myslel jak není v dobrém stavu-, večeře, spát. Tento režim vyžadoval využít i poslední zbytky jeho energie a Arlyn nevěřil, že by mohl takto vydržet po delší dobu. Navíc ani neměl motivaci. Nevěděl co dělá, proč to dělá a co mají v plánu s ním dělat po výcviku- jak tomu všichni v oné obydlené skále říkali. Začal také myslet na otce. Co když už se vrátil? Našel by prázdný domek beze stop po jeho zmizení. Pravděpodobně by si myslel, že je Arlyn po smrti. Přece jen, ve větším městě se vždy najdou lidé, kteří vás nemají zrovna v lásce.
Jednoho rána, kdy měl s Akranem cvičit rovnováhu, si pro něj došel zcela nový mnich. Nikdy před tím ho tam neviděl. Svérázně vkráčel do pokoje a zvučným hlasem rozkázal:,, Rozhodli jsme se ti ukázat něco co jsi podle mě měl vidět už mnohem dřív."
Arlyn se hned v prvním momentě lekl a začaly mu naskakovat různé strašlivé scénáře. Mezitím si ani nevšiml, že stojí a jen kouká do prázdna. Mnich na něj hleděl a přišla krátká ale nepříjemná trapná chvilka. Mnich se rozešel a učedník se vypravil za ním. Nejdříve šli klasickou trasou přes balkónky a dolů. Pak když ale došli do oné dlouhé jeskynní chodby mnich odbočil do postranní uličky, které si Arlyn před tím ani nevšiml. Pak už se jen proplétali stísněnými chodbami někde ve skále. Arlyn se nejdříve snažil udržet si přehled kde se nachází, nebo aspoň jakým směrem se pohybují, ale po pár dalších odbočeních to nadobro vzdal. Zdálo se mu, že se stále točí do kruhu. Několikrát dokonce narazil hlavou do tvrdé skály, než pochopil, že bude lepší dát před sebe ruce.
Když už opravdu ztratil trpělivost, snažil se aspoň nahodit konverzaci a vzpomněl si, že vlastně ani neví, jak se ten mnich jmenuje. Zeptal se tedy na jméno. Mnich jen stroze vyštěkl:,,Reign."
Tak konverzace asi nebude nejlepší nápad pomyslel si Arlyn.
Po "trochu"delší době😂
-Háňa😊
ČTEŠ
Sedm a půl vyvolených
FantasíaArlyn žije obyčejným životem jako všichni v Ralavenu. Pak se však něco změní. Pro ostatní je to nepatrná změna, skoro zanedbatelná. Pro vyvoleného je to však největší zkouška jeho života...
