Sedm a půl vyvolených

IV

Jak pod stromem opřený o pařez usnul, tak se Arlyn i probudil. Ležel v nepohodlné pozici s nepřirozeně ohnutýma rukama pod tělem. Trochu na něj ještě kapalo ze stromů. Před chvílí pravděpodobně přestalo pršet jelikož měl zmáčenou košili, les příjemně voněl vlhkostí a všude byly malé loužičky.
Arlyn si uvědomil, že asi spal dlouho, jelikož se už začínalo šeřit. Rychle se vymrštil ze země a rozhlédl se, uvědomil si, že neví odkud přišel. Žádná cesta sem nevedla a ani své stopy v nedaleké bahnité louží, jež vypadala, že vznikla již před deštěm nerozpoznal. Po chvíli bedlivého sledování okolí začala být zoufalý, a tak šel. Neměl co ztratit, prodíral se větvemi, až měl celé poškrábané ruce a na několika místech i roztrhanou košili. Pak se Arlyn dostal po několika minutách na mýtinu. Na chvíli si sedl, zkřížil pod sebou nohy a jen tak se rozhlížel. Koukal se do lesa i na oblohu hledal zvířata i jiné věci v mracích a zkoumal větve stromů. Neměl žádný pojem o čase, ale odhadoval, že tam neseděl více než hodinu. Arlyn byl vcelku trpělivý člověk, a to jen jako málokdo s věcmi se, kterými mělo mnoho z ostatních problém, Arlyn díky tomu zvládal.
Pak, když se zdálo, že prozkoumal snad každou jehličku a každý centimetr mraku vyšel. Šel zase lesem a tentokrát na žádnou mýtinu nedošel, uvědomil si však že než se úplně setmí nestihne dojít do Ralavenu a to ať je kdekoli.
Našel si tedy pěknou rovinu mezi třemi stromy. Zemi pokrýval mech, takže mu odklízení klacíků a šišek nezabralo moc dlouhou dobu.
Zato už byla pořádná tma. Lehl si tedy a pokusil se usnout. Až tehdy si uvědomil jak je vlastně unavený a jaký má hlad. Bolelo ho celé tělo a škrábance ho pálily. Ano, dnešek Byl bezesporu nejzvláštnější den jaký ve svém životě zažil.
Já vim, zatím je to takový zvláštní, ale mám v plánu to rozjet tak se snad bude líbit😉
-Háňa