Ostré ranní světlo probudilo Arlyna stále ležícího ve věži kláštera. Jeho roubené zdi byly sežrané červotočem a okenní tabulky zcela chyběly. Večer si ho vůbec nestihl prohlédnout a tak se rozhodl, že to udělá teď. Nejdříve však vyhlédl z okna a ulevil si, jelikož tam žádný čekající vlk nebyl.
Pak se tedy vydal prohlédnout si klášter. Po chvíli však zjistil, že v něm není zhola nic. V kostele leželo aakorát pár polámaných lavic. Jinak byl úplně prázdný. Rozhodl se tedy odejít. Nebylo tu už nic k vidění a nebyla by žádná výhoda tu ještě být.
Dlouho šel Arlyn po louce až zase zašel do lesa. Ten však začal postupem času houstnout a tmavnout přestože bylo sotva poledne. Byl také čím dál vlhčí až se začaly objevovat bažiny. Arlynovi dělalo čím dál větší problém dostat se přes ně až se nakonec brodil namočený v bahně až po stehna. Několikrát si už dokonce myslel, že tam zůstane ale pak se mu vždycky povedlo chytit nějaké větve, která se náhodou utrhla. Když bažiny se bažiny začaly konečně pomalu vytrácet začal se Arlyn škrábat do čím dál většího kopce. Nešlo se však až tak špatně, jelikož tam byl stále hustý les, takže se přidržoval kmenů. Škrábal se tam podle jeho odhadu asi až do poledne, než byl konečně nahoře. Byl to opravdu vysoký kopec, ale ke zklamání zjistil, že druhá strana je mnohem schůdnější.
Nahoře byla kruhová mýtina a uprostřed ní velký placatý kámen s mělkou prohlubní.
To místo bylo magické a trochu i děsivé, proto se mu tam nechtělo moc dlouho zdržovat. Byl však vyčerpaný a tak si na chvíli sedl.
Včera jsem to nějak nestihla a možná tobudu nestíhat ještě dva týdny. Budu se ale snažit tak by mělo maximálně obden něco vyjít.
-Háňa
ČTEŠ
Sedm a půl vyvolených
FantasyArlyn žije obyčejným životem jako všichni v Ralavenu. Pak se však něco změní. Pro ostatní je to nepatrná změna, skoro zanedbatelná. Pro vyvoleného je to však největší zkouška jeho života...
