Sedm a půl vyvolených

VII

Bylo už šero, když Arlyn došel ke stromu, na kterém se rozhodl spát. Od té doby, co vyšel od útesu si přišel neklidný a sledovaný. Občas za sebou uslyšel šelest nebo uviděl siluetu. Bohužel nevěděl, zda se mu to jen zdálo nebo ne.
Byl to opravdu nepříjemný pocit, a proto se již na začátku cesty rozhodl, že přespí na stromě.
Arlyn si vylezl na větve. Konkrétně na místo, kde se několik větví křížilo a tak tvořilo dost velký prostor pro to, aby se tam vešel. Nebylo to nic pohodlného, měl však bezpečí a to pro něj bylo momentálně nejdůležitější. Pak ještě na chvíli slezl dolů. Vzal si pár kousků mechu, rozhlédl se. Opět viděl něco jako běžící stín. Nesl se s neuvěřitelnou lehkostí, byl však tak rychlý, jako žádné obyčejné zvíře. Arlyn ještě chvilku strnulé stál, pak se však vzpamatoval a vylezl na strom. Na ta nejnepříjemnější místa si vyskládal mech a po nějaké době se i uvelebil.
Sotva usnul hned byl zase vzhůru. Probudil se v něm nový pocit obrovské nejistoty a neklidu. Okamžitě se vymrštil, že málem spadl na zem. Zíral do tmavých siluet stromů, které se jeho zraku postupně vynořovaly ze tmy. Nic však nezahlédl. Neměl však ani potřebu si lehnout jen tam seděl a stále mžoural do tmy.
Po chvíli však ucítil něco nečekaného. Jeho vnitřní hlas, netvor nebo cokoli co to je třeba i velká síla se začala znovu objevovat a sílit. Rozmohla se snad do minuty a to už slézal ze stromu a nevolnicky se hnal jak mohl dopředu. Běžel Asi hodinu a byl tak udýchaný, že by se zastavil. To ovšem nemohl jelikož ta síla co ho poháněla dopředu byla mnohem větší. Jeho vědomá mysl byla jen jako zrnko písku v oceánu a jen matně vnímala jeho tělo.
Běžel tak dlouho, že vyběhl i z lesa a zamířil po loukách na kopec. Nahoře byl starý a asi už opuštěný klášter do kterého okamžitě vběhl a zabouchl za sebou vrata. Vyběhl do nejvyšší věže a vyhlédl z okna, jelikož až teď se netvor uklidnil.
Venku, v pahorkatině zalitou temnou nocí viděl před vraty skákat, vrčet a slintat obrovského Raghzvala. Byl to medvěd, vlk a mrštnost dohromady. Bylo to neuvěřitelné zvíře.
Arlyn se zhrozil, ale zároveň si ulevil, že ví co ho celé odpoledne a v noci sledovalo.
Omlouvám se, že jsem teď dva dny nevydávala, ale končila dovolená, takže byl zmatek a nějak jsem si na to nenašla čas:-)
-Háňa