Po prohlédnutí místnosti, které Byrneho jakvidět moc nevzrušovalo a proto to bylo opravdu jen zběžně, se společně vydali do protější místnosti v tétéž chodbě.
Po prvním nahlédnutí na Arlyna dýchla obrovská neutúlnost a ostrý pach tlející látky. Říkal si pros ho tam zavedl po tom co viděl v předešlém sále, ale než se nadál Byrne mu zabouchl dveře přímo před nosem. Arlyn byl rád že je vůbec celý a tak si na chvíli sedl na postel, aby si vše v hlavě utřídil. Byla to první volná chvíle, kterou měl od té doby co mu v hlavě povstal ten zvláštní...pocit, netvor, no...říkejte si tomu jak chcete.
Až teprve v tuto chvíli si uvědomil, jak nemožné to vše co se mu stalo je. Od začátku až do konce. Přišlo mu to jako celá věčnost, ale ono to bylo jen o kousek přes týden. To co zažil se však nedalo srovnat s ničím co zažil v předešlém životě.
Jak tak přemýšlel a nic mu nezapadalo, postupně se mu začala zavírat víčka a on se nebránil. Po pár minutách podlehl hlubokému spánku.
Když se probudil bylo už dávno světlo a ptáci už v plném proudu prozpěvali. Pokoj byl celý zalitý zlatavým světlem poledního slunce a teprve teď blíže uviděl, co se v pokoji nachází.
Postel byla umístěna hned pod malým hranatým oknem s opadaným světle hnědým nátěrem. Protější zeď byla pustá až ne tmavé dveře a přetřená -jakvidět již několikrát- bílohnědou omítkou, která se již dávno loupala a její zbytky ležely volně na zemi. Ve v právo, ve směru příchodu se nacházela obouchaná truhla na šaty. na zbylé zdi visel celkem pěkný malovamý umělcem, jež pravděpodobně neznal pojem perspektiva. Vedle obrazu byl prázdný rám dveří. Arlyn se zvedl z vlhké plesnivé postele, přešel pokoj až k průchodu a došel do malé místnůstky. Jako první ho upoutalo to, že v pokoji nebylo žádné okno. Pouze uprostřed stolu už svítila rozžehnutá svíce. Uchopil ji a jal se prozkoumat pokoj.
Byl opravdu chudý, ale hned na první pohled působila útulněji a méně sešleji. Na jedné zdi byla knihovna. Opravdu velká vybavena spoustou knih s jemu naprosto neznámými názvy a autory. Vprostřed stál stůl. Mohutný z pevného dřeva a u něj se jako vystrašený pes u nohy svého pána, který ho bije nalézala chatrná židle.
Na stole leželo pouze pár věcí, brk, kalamář a inkoustem temným jako noční nebe, svíce, kterou si Arlyn před chvílí vzal a teď ji tam zase vrátil a nějaký svitek se smaragdově zelenou pečetí. Když posbíral dostatek kuráže, vzal ji do rukou a s tichým klapnutím rozlomil pečeť. Při tom tichém zvuku sebou cuknul, jakoby chtěl svou přítomnost před někým tajit a pak už se pustil do čtení.
Úhledným písmem tam bylo napsáno:
Milý Učedníků,
Dospěl jsi až sem. Ne moc daleko,ale něco jsi již zvládl. Dále se tu budeš vzdělávat, aby jsi byl připraven na svou největší životní zkoušku. Dnes Tě budeme čekat v šest hodin ráno.
Byrne
Po rychlém přečtení této zprávy ho zamrazilo. Podle slunce bude už aspoň tak devět hodin. Už dlouho měl mít sraz na nějakém neznámém místě. Okamžitě vyrazil z pokoje a malém za sebou ani nezavřel dveře.
Hned za nimi se za poslouchal. Z místnosti, kterou mu včera předvedli se ozval tichý rozhovor.
Říkal si, že se zeptá a tak s hlasitým zavrzáním otevřel a vešel do oné zvláštní místnosti. Uviděl dva z mnichů, zpocené a udýchané s dlouhou tyčí v rukou. Stáli na té měkké hmotě a pravděpodobně se cvičili v boji.
Jeden byl zavalitý měl dlouhé tmavé. a mastné vlasy. Jeho oči byly přes jeho nevelkou tělesnou krásu velkou ozdobou. Byly tmavé a hluboké, jako dvě studny. Ten druhý byl spíše vyšší a blonďatý. Kadeře se mu vlnily zhruba po bradu a ohraničovaly obličej s ostrými rysy, kamenným pohledem a vltavínově zelenýma malýma očima. Oba se na něj okamžitě otočili ''Nedal jsi si moc na čas.'' Prohlásil ten tlustý vtíravým hlasem. '' Příště by jsi si mohl trochu přivstat" Řekl hned druhý s kamennou tváří a v jeho tónu byl závoj opovržlivosti.
Arlyn se podivil a přistoupil o trochu blíž. "Takže,'' řekl ten tmavovlasý ''pojďme začít trochu seriózně. Já jsem Paravan jeden ze šesti zdejších mnichů. On je Vidukind. Dneska se tě ujmeme a dál uvidíme.'' řekl již trochu přibarveně. Pak hned začal ten druhý : ''Jako první si tě trochu otestujeme. Na, chytej" hodil mu těžkou hůl. Arlyn ji v životě neměl v ruce, ale bude se snažit,jak bude moct.
No, takže jsem se zase přecenila. Kapitola není až tak dlouhá, ale na moje poměry možná docela jo. Takžeeee šťastné a veselé
-Háňa🎄
ČTEŠ
Sedm a půl vyvolených
FantasíaArlyn žije obyčejným životem jako všichni v Ralavenu. Pak se však něco změní. Pro ostatní je to nepatrná změna, skoro zanedbatelná. Pro vyvoleného je to však největší zkouška jeho života...
