Mé vlčí já - Queen

Kapitola IV

     Už uběhlo plno dní od mého příchodu. Zvykla jsem si, vlčata povyrostla a přišla zima. Občas jsme měli z úlovku hostinu, někdy jsme šilhali hlady. Již jsem se pokoušela dostat mezi lovce, ale bez úspěchu. Dnes to zkusím zas.
     "Smečko, ke mě!" Věta, kterou slyším každý den. Poslušně doběhnu k alfě a poslouchám. "Smečko, je čas na úkoly. Lovci s betou půjdou odpoledne na lov. Hlídku bude mít dopoledne Shay s Drápem, odpoledne ho vystřídá Nirra. Omega bude dělat to, co vždy. Nějaké otázky?"
     Nervózně jsem se ohlédla. Pak se napřímila: "Alfo, vyzívám lovkyni Nix na boj o postavení!" Alfa přikývnul a obrátil se k zrzavo-hnědé vlčici: "Pokud Nirra prohraje, zůstane na hlídce. Pokud vyhraje, posune se nad tebe a bude lovec. Ty však lovcem zůstaneš. Přijímáš výzvu?" Nix chvíli váhala, ale pak souhlasně zaštěkala. "Dobře. Uděláme to teď, abychom věděli, zda změnit hlídky," prohlásila beta a smečkou to souhlasně zašumělo.
     Stoupla jsem si asi dva metry před Nix. Vrčela jsem a byla připravena kdykoliv vyskočit. Nix měla naježený hřbet a vražedný výraz. I když jsme se neměli zabít, vypadalo to tak. Zaútočila jsem první. Vyskočila jsem a dopadla na Nix tak, že jsme obě skončily na zemi. Zvedla jsem se o trochu dřív a sekla jí drápem do boku. Ta však vyskočila, něco zamumlala a zaútočila na mé přední tlapy. Podařilo se jí zakousnout do pravé a já naštvaně zavrčela. Nyní jsem však byla nad ní, tak jsem se zakousla do zad, skoro boku. Naštvaně zavyla pod bolestí a vytrhla se mi. Ale měla jsem volnou tlapu. Vyběhla jsem proti ní, ale uhnula mi. Na poslední chvíli jsem se zakousla do jejího ocasu. Zavrčela a ohnala se po mém boku drápy. Jen tak tak jsem uhla a skočila k její zadní tlapě. Zakousla jsem se tam a držela, přitom i vrčela: "Vzdej se!" Po chvíli povolila a poddala se. Vyhrála jsem...
     Alfa zaštěkal konec a já ji pustila. "Gratuluji, Nirro. Nyní jsi lovec a jíš po Tesákovi. Nix se posouvá o pozici níž, ale pořád je lovec." Pak se otočil k Drápovi a Shayovi: "Hlídky teď budou jako dřív." Hlídkaři přikývli a odebrali se na hlídku. "Nirro, dneska půjdeš tedy s betou, Tesákem a Nix na lov. Pokud se osvěčíš, beta už nebude muset chodit. Dopoledne máš volné." Děkovně jsem zakňučela. Jsem lovec. Lepší práce, lepší jídlo.
     Sešla jsem se před jeskyní s ostatními lovci a betou. "Kam chodíte lovit?" zeptala jsem se zvědavě. Odpověď jsem dostala od Tesáka: "Nejčastěji na louku vedle lesa s tůní, ale ani ten les není k zahození." "Ano, ale bude těší hledat potravu," vložila se do toho beta: "Začíná zima. A na tomto území bývá delší. Tvůj bílý kožich se bude hodit," koukla na mě povzbudivě. Aby ne, mí předkové vyrůstali v krajině věčné zimi. "Dobře, tak odpoledne půjdeme na lov," uzavřela jsem téma a ostatní souhlasili.
     Procházela jsem se v táboře a nakonec usoudila, že si před lovem zdřímnu. Ale už jsem šla do doupěte lovců, nikoliv hlídkařů. Usnula jsem vcelku rychle a beze snů.
     "Nirro, vstávej!" Probudil mě hlas Nix, která do mě zároveň šťouchala čumákem: "Jdeme na lov!" Něco jsem zamumlala, zvedla se a otřepala. Vylezla jsem z nory, kde už ostatní čekali. "Tak pojďme," zamručela jsem a vyrazili jsme směr les.
     Našlapovali jsme tiše vedle sebe a větřili. Ještě nebyl mráz, takže jsme mohli něco ulovit. Došli jsme na louku a uviděli osamocenou sobici. Začali se mi zbíhat sliny. Sob! Ostatní jí taky viděli. "Nirra a Tesák půjdou zleva, tam má víc prostoru na útěk. Nix z prava a já zezhora. Čekejte na můj povel," zamručela beta a každý jsme šli ze své strany.
     Sobice se bez stresu pásla a nedávala pozor. Tiše jsme se plížili. Když v tom najednou zvíře prudce zvedla hlavu, otočila se a začala utíkat směrem k betě. Sakra, jak to? Okamžitě jsme vyskočili ze skrýše, ale byla moc daleko a černá fena nastačila včas zareagovat a sobice zmizela v lese. "Sakra! Jak je možný, že si nás všimla?!" zaštěkala naštvaně Nix, když jsme šli k místu, kde byla předtím.
     Ale pak jsem to pochopila. Lišky! Museli jít poblíž a jejich pach přivál vítr. Ostatní si toho taky všimli. "Zpropadené zrzavé potvory!" zavrčel Tesák. Beta si povzdechla: "Mohli jsme mít hostinu, ale nedá se nic dělat. Musíme ulovit alespoň něco. Pojďte, cítila jsem poblíž zajíce." Ostatní souhlasně zabručeli a následovali betu.
     Přišli jsme do lesa a větřili. Narazili jsme na pach zajíců, takže jsme se začali plížit. Uviděli jsme nory a dva zajíce venku. Beta na nás kývla a beze slov vyskočila a dopadla přímo za šedého zajíce, čímž ho zabila. Tesákovi se povedlo zakousnout druhého, hnědého. Nix přiběhla k jedné noře a začala zuřivě hrabat. Vyděšení zajíci vyběhli dalšími otvory ven. Jsou sehraní a neprohodili ani slovo. Začala jsem skákat po zajících a zakusovat je. Někteří utekli, někteří ne. Po chvíli, když už tam žádní živí nebyli, protože utekli nebo jsme je zakousli, zpočítali jsme úlovek. Celých šest zajíců, pomyslela jsem si pyšně, a to začíná zima. "Výborně, lovci. Už můžeme jít do tábora." Ostatní přikývli. Všichni, kromě mne nesli dva zajíce. Já chytla ještě sysla a dvě myši. Dnes se nají všichni.
     Když jsme přišli do tábora, čekali už tam všichni, takže jsme šli jíst hned. Schromáždili jsme se kolem úlovku a alfa se na mě podíval: "Koukám, že vám to šlo. Beta už nebude muset chodit." Ostatní souhlasně zaštěkali, jen omega koukal kdoví kam.
     Alfa snědl opět celého zajíce. Ale díky velkému úlovku to nevadilo. Beta udělala to samé. Zbyli čtyři zajíci, sysel a dvě myši. Tesák snědl půlku zajíce, ale já si vzala sysla. Nebyl úplně velký, takže jsem ho mohla sníst celého. Nix dojedla zajíce po Tesákovi a vlčata dohromady snědla celého dalšího. Dráp a Shay snědli dohromady jednoho a na omegu zbyli dvě vypasenější myši, protože alfa chtěl, aby nechal zajíce na zítra.
     Alfa rozdal hlídky a ostatní šli spát. Nyní spím v doupěti lovců s Tesákem, Nix a vlčaty.