Mé vlčí já - Queen

Kapitola VI

     Z hrudníku mi tekla krev. Byl to hluboký kousanec. Pes na mne pořád stál. Vrčel posměšným tónem. Ne... Tomuhle nemohu dopustil. Nemůžu dopustit, aby mne porazil pes. Nemohu... Byla by to ostuda. Ponížení. Nejen pro mě. I pro ostatní vlky. Musím ochránit vlčata... Musím... Chtě nechtě. Ikdybych pak zemřela... Musím je ochránit. Vlčata i smečku.
     Ztěžka jsem dýchala a koukala na německého ovčák nademnou. Z posledních sil jsem zvedla nohy, opřela se mu do břicha a odhodila ho. Byl najednou tak těžký... Vyškrábala jsem se na nohy. Kožich na hrudníku jsem měla zbarvený do ruda. Od krve... Koukala jsem na psa, který se taky zvedal. Vtom jsem uslyšela zděšený výkřik: "Nirro! Za tebou!" Výkřik patřil Tesákovi. Ohlédla jsem se. Proti mě běžela hlídací fena, co pobrala dech. Jen tak tak jsem uhnula.
     Fena v rychlosti narazila do německého ovčáka. Oba dva spadli, byli v bezvědomí. Uslyšela jsem udýchaný hlas cizí Alfy: "Ústup! Vyřešíme to jindy." V tu chvíli boj přestal. Cizí alfa se se smečkou otočil k odchodu. Cizí beta vzala za zátylek hlídací fenu a border kolie zase německého ovčáka.
     Všichni vrčeli, než psi zmizeli za hranicemi. Pak si oddechli. Musela jsem si lehnout, abych se uklidnila. "Všichni v pořádku?" ozval se hlas bety, co si nás prohlížela. Také jsem se porozhlédla. Já měla kousanec do hrudi a Nix do nohy. Alfa měl jen zkrvavené drápy a tlamu, škrábance celkově obdrželi všichni. "Rány se zahojí a zase budeme fit. Teď musíme do tábora." Ostatní souhlasně zaštěkali a šli jsme směrem k táboru.
     Šli jsme svižným krokem, všichni chtěli být už v táboře. Mě, Nix a Tesákovi se i přes únavu a zranění podařilo ulovit trochu kořisti. Když jsme přišli do tábora, tak jsme si unaveně sedli do kolečka. "Přesto že není večer, musíme nabýt energie. Proto se najíme už nyní a lovci pak půjdou znovu," oznámil alfa. Souhlasili jsme.
Moc toho ale není... Jen dvě veverky, pták a tři myši. Jedli jsme zase postupně. Nic nezbyli a stejně nás to nenasytilo. A nejhorší bylo, že alfa nutil Shaye a Drápa do hlídky a lovce na lov. Nemohli jsme se odpočinout. Beta se mu to snažila rozmluvit. Ale marně. Sám si přitom šel lehnout do své jeskyně. Omega šel dělat podestýlku do nor.
Šli jsme teda na lov. Nemohli jsme ale jít rychle. Nix trochu kulhala a já? Byla jsem unavená. Alespoň jsem nekrvácela. Jediný Tesák byl vcelku v pořádku, ale i tak byl unavený a obdržel škrábance.
     Rozhodli jsme se lovit u hor na jižní straně teritoria. Podařilo se nám nakonec ulovit dva tlusté ptáky, kterým Tesák říká husy a prý už měli odletět pryč, takže ho to udivilo. Potom ještě králíka a tři myši.
     Už byl večer, tak jsme se vrátili. Při jídle jsem měla chuť zakousnout alfu, protože snědl tři myši. Já měla bok králíka.
     Unaveně jsem si lehla do nory lovců. Ještě že už je večer. Dost mě to vysílilo. Celkově tenhle den byl únavný. S tou smečkou to bude na dlouho. Určitě se vrátí a budou víc bojovní. Musíme se připravit. Na další přemýšlení nezbyl čas. Vedle mě se objevili Tesák a Nix s vlčaty, poté jsem usnula.
Probudili mě paprsky Slunce, už svítalo. Ostatní ještě spali. Vylezla jsem z nory a lehla na zasněženou trávu. Za chvíli přišel unavený Shay z noční hlídky. Šla jsem za nim. "Čau Shay, co noční hlídka?" zeptala jsem se ho. "Bylo to hrozný. Byl jsem nevyspalí a málem jsem usnul," zakňučel. Přikývla jsem: "Dobře, já tě nebudu otravovat, ať se můžeš vyspat." tmavý vlk zasouhlasil a lehl si k Drápovi.
Prošla jsem táborem až k jeskyni. Vedle ní byl sníh ještě nedotkutý, neušlapaný. Položila jsem do něj tlapu, a když jsem ji zvedla, zůstal tam její otisk. Opatrně jsem se ohlédla, a když jsem nikoho neviděla, tak jsem se zazubila a začala se ve sněhu válet. Mám ho tak ráda!
"Bavíš se dobře?" zamručel nějaký hlas z křoví. Okamžitě jsem se zvedla. Objevil se tam flekatý pes. "Takhle se válet ve sněhu, nepřijde ti to trapné?" dořekl. "No a?" namítka jsem: "Můžu si dělat co chci. Je mi jedno, zda se ti to líbí nebo ne." "Pche... Radši toho nech!" zavrčel. To už jsem se neudržela: "Ty jsi jenom omega, já jsem lovec! Kdo tady utíkal z boje? Ty! Kdo tady dělá podřadné práce? Ty!" Omega štěknul: "Abys věděla, já budu beta!" Ušklíbla jsem se: "Ty a beta? Cha!" "Já ji brzy přeperu v boji. Vím to! Je slabá..." Chtěla jsem se mu zasmát, ale předběhl mě jiný hlas...
"Pokud chceš být beta, můžeš to zkusit hned," z křoví vyšla černá doga s bílým flekem na hrudi. To je divné... Aby nás slyšela, musela být blízko, ale přitom jsme ji neviděli ani neslyšeli. Můj pohled se obrátil k betě, ta však sledovala ledovým výrazem omegu: "Jsem slabá? V tom případě mě hned přepereš, že?" Byla ledově klidná. Bylo to... Zvláštní. To už přišel i Tesák. Neprohodil však ani slovo, jen si sedl vedle mě a sledoval situaci. Ticho prolomil nakonec omega: "Ne, beto... Pořád vás budu uctívat jakožto silnou betu..." Černá fena spokojeně něco zamumlala.
     To už jsme uslyšeli alfu, jak nás svolává. Všichni jsme k němu doklusali. Rozdal úkoly jako vždy, ale pak mu beta zašeptala něco do ucha. Černý vlk přikývl a oranžovýma očima přejel pohledem smečku, až se zastavil u omegy: "Omega dneska, kromě čištění podestýlky, odklidí kosti až ke kraji teritoria." Pes s tupým čumákem poraženecky sklopil hlavu. Alfa ale neskončil: "Lovci dneska zkusí ulovit hodně zajíců. Budeme potřebovat kožešiny. Je na čase, aby si vlčata vybrala svá dospělácká jména." Ostatní souhlasně zaštěkali a Zrzka s Neposedou se pyšně napřímili. Jan Skvrnka trochu váhala, tak jí Nix olízla ouško.
V tom jsem ucítila cizí pach. Zastříhala jsem ušima a koukla po ostatních. Podle jejich výrazů to také cítili.
"Vlčata si pojmenujete, ale na jiném území!" zavrčel cizí hluboký hlas. Celá naše smečka se s vyceněnými tesáky obrátila k druhé straně tábora, kde stála sedmi člená psí smečka se třemi hlídacími psi v čele.