Mé vlčí já - Queen

Kapitola V

Chodila jsem ve sněhu po táboře sem a tam. Ano, přes noc začalo sněžit. Je to zazím jen slabý poprašek, ale sněží dál. Nevěděla jsem, co dělat a tak jsem se koukla na nebe. Za chvíli jdu na lov. Bez bety. Rozhlédla jsem se a uviděla, jak Shay něco rozmlouvá s alfou. Ten vypadal nervózně. Nakonec svolal celou smečku. Asi to bude vážné.
"Smečko, mám pro vás důležitou informaci." Jeho hlas zněl nervózně. "Hlídky na kraji teritoria narazili na pach. Pach jiné smečky." Smečku pohltilo ticho. "Nevíme, zda chtějí útočit nebo ne, ale musíme být ostražití," vložila se do toho beta: "Začíná zima a už i padá sníh. Možná budeme muset jít pro potravu mimo teritorium. Nebo naopak ta smečka chce jít sem. Nevíme, co mají v plánu." Zrzka zakňučela a Nix si přitáhla vlčata k sobě. Už jsou docela velké. Brzy si vyberou své dospělé jméno.
"Lovci půjdou už teď na lov. Jeden zajíc ze včerejška stačit nebude." Souhlasně jsem zaštěkala. "Hlídky se vrátí opět k hlídání teritoria." Po tomhle alfa seskočil z kamene, což znamenalo rozchod. "Jdeme," řekl Tesák.
Šla jsem s Nix a Tesákem lesem. Doufala jsem, že narazíme na pořádnou kořist, jako třeba laň či srnu. Ale cítila jsem jen starý pach myší. Zakňučela jsem a šla dál. Tesák asi nic necítil a stejně na tom byla i zrzavo-hnědá vlčice. Došlo jsme až k řece. Pozorovala jsem hladinu a viděla nějaké hnědá ryby.
"Myslíte, že půjdou ulovit?" ukázala jsem na řeku. "Nevím jistě. Ale tamhleta plave docela u hladiny, není hluboko. Zkusíme to." Tesák si sedl nehybně ke kraji řeky. Když ryba doplavala, rychle po ní skočil. Ale bez úspěchu. Ryba se vylekala a začala plavat dost rychle. Skočila jsem do vody a k mému štěstí jsem ji chytla za ocas. Vyhodila jsem jí na břeh a tam ji zakousla.
"Výborně, něco máme," uznala Nix: "Ale stačit to nebude." Přikývli jsme a šli dál, já nesla rybu v tlamě. Na chvíli jsme se rozdělili. Ulovila jsem však jen jednoho malého šedého ptáka, co měl zlomené křídlo. Když jsme se našli, Nix měla dvě vypasenější myši a Tesák hubenou veverku. "S tím zajícem by to mohlo stačit," zapřemýšlela jsem cestou do tábora. "Ale nezapomeň, že máme ještě má vlčata. Ta už toho dost sní," ozvala se Nix. Přikývla jsem.
Přišli jsme do tábora s naši hubeným úlovkem. Neposeda zakňučel, když to viděl a Zrzka se schovala za sestřičku. Sestoupili jsme se kolem jídla. Snad nesní zase celého zajíce, pomyslela jsem si při pohledu na alfu. Ten snědl však myši. Obě. Labužník jeden. Beta se zakousla do zajíce. Asi měla hlad, protože ho snědla polovinu. Tesák ho dojedl. Proč nedávají ohledy na členy pod nimi? Koukla jsem, co zbylo. Ryba, prák a hubená veverka... Chvíli jsem se rozmýšlela a pak se zakousla do ryby. Nesnědla jsem ji celou. Nix jí však dojedla. Všechny tři vlčata se nějak podělila o ptáka. Pro hlídky a omegu zbyla jen hubená veverka, pomyslela jsem si hořce. Shay a Dráp ji celou snědli a omega mohla akorát vycucat morek z kostí. Při jídle nikdo neprohodil ani slovo, asi kvůli nervozitě.
Byl už večer, tak si šli všichni lehnout, s vyjímkou Drápa, co měl noční hlídku. Usnula jsem v celku tvrdě.
Probudilo mě však štěkání. Byl to Dráp, celý udýchaný. Vylezla jsem s lovci z nory. Už přiběhla i beta, ale alfa nikde. "Co se děje?" zeptala se černá doga Drápa. "S tou smečkou..." mluvil udýchaně: "Cítil jsem je na našem území u hranic! Ale jenom dva pachy. A taky jsem viděl nějaký dva stíny!" "Zvědové..." zasyčela beta: "Musíme být v pozoru. Ráno se tam půjdeme podívat. Teď to řeknu alfovi." Ostatní zamručeli a odebrali se do nor. A Drápa vystřídal Shay.
Když jsem se probudila, ostatní byli vzhůru. Vylezla jsem z nory, alfa něco rozmlouval s betou. Nikde jsem ale neviděla ostatní lovce a Shaye, jen Drápa, jak si hraje s vlčaty a omegu. "Nirro? Pojď sem," zaštěkala beta a já tam doklusala. "Kde jsou lovci a Shay?" zeptala jsem se zvědavě. "Šli to tam prozkoumat. Nicméně..." Alfa chtěl něco říct, ale přerušilo je bolestné zavytí. Nix! Ani jsme nečekali na povel a všichni, včetně vlčat, se rozeběhli na pomoc.
Doběhli jsme k místu, odkud se ozívalo zavytí. Uviděli jsme Tesáka a Shaye, jak vrčí a za nimi Nix, která měla zakrvácenou přední tlapu. Vrčeli na nějakou cizí smečku. Okamžitě jsme si stoupli vedle našich a vrčeli. Měřila jsem si je pohledem. Cizí smečka byla asi překvapená, ale neutekli. Nix si stoupla vedle mne a vlčata za ni. Jsou dost velká na to, aby utekli.
Pohlédla jsem na cizí smečku. Bylo jich sedm. Skládala se pouze ze psů. Veprostřed stál nějaký vysoký hnědý hlídací pes, asi alfa. Po jeho boku další dva. Nejspíš beta a první lovec. Ostatní byli psi různých ras. Byli oproti trojici hlídacích psů hubený. "Co tu chcete?!" zaštěkal naštvaně náš alfa: "Tohle je naše území!" Cizí alfa nakrčil čumák: "Coby, potravu! V okolí moc jídla není, ale u vás určitě bude!" To už se ozvala naše beta: "Tohla je NAŠE území a NAŠE potrava! Odejděte!" "Pokud nás tady nenecháte, zaútočíme a vezmeme si území sami!" Už jsem to nevydržela: "Vy, že byste nás porazili! Máme tady i vlky! Nejenom psi!"
"Máte poslední možnost! Pusťte nás sem, nebo..." "Nebo co?" Ozval se posměšně alfa.
Cizí alfa to už nevydržel. Zaútočil a ostatní také. Alfy se do sebe pustili. Vrčeli, štěkali a kousali. Beta a tesák zaútočili na cizí betu a já skočila po prvním lovci. Shay, Dráp, Nix a omega se o zbytek postarají.
Kousla jsem tmavého hlídacího psa do čenichu. Vlastně to byla fena. Ta mě však sekla drápem do hrudníku. Zakňučela jsem a zakousla jsem se jí do boku, a to silně. Podařilo se jí však kousnout do mé přední levé tlapy. Naštvaně jsem zavyla, když mi tlapou projela bolest. Odeběhla jsem. Chvíli jsme po sobě koukaly a pak... Pak jsem se rozeběhla a vrazila jí hlavou do boku. Byla to silná rána. Mě se z toho zatočila hlava, ale jí se podlomily tlapy a spadla na bok. Lapala po dechu, asi jsem jí ho vyrazila.
Od ní bude na chvíli klid. Rozhlédla jsem se po ostatních. Alfy se rvali mezi sebou, Tesák a beta útočili na cizí betu. Koukla jsem na druhou stranu bojiště. Nix bojovala s border kolií a zvládala to, ikdyž měla poraněnou tlapu. Shay a Dráp útočili na hnědého psa, asi jezevčíka, co měl velkou výdrž a na dalmatína. Kde je sakra omega?
Odpověď se mi dostala lehce. Flekatý pes se snažil zmizet mezi stromi. Podržela jsem zavrčení, doběhla ho, chytla za zátylek a odnesla zpět na bojiště. "To, že jsi omega neznamená, že nebudeš bojovat!" zavrčela jsem mu do obličeje. Omega stáhl ocas a odeběhl pomoct hlídkařům. Ale stejně tady něco nesedlo... Na začátku bylo cizích sedm... Ale teď jich vidím jen šest! Vlčata!
Rychlé jem se rozhlédla. Uviděla jsem vlčata, jak se krčí a kňučí. Před nimi vrčel velký pes, asi německý ovčák. Neposeda hrdině stoupl před sestry a vrčel na velkého psa, ale byl z něj cítit strach. Skvrnka a Zrzka se krčili u sebe. "Už jdu!" zavyla jsem, přiběhla a vrazila do boku psa. Ten málem spadl, ale udržel rovnováhu a zavrčel: "O co se pokoušíš?" Skočil po mě, srazil mě na zem na záda a nyní měl tlapy ma mém hrudníku. "Copa si myslíš, že mne porazíš, ty ušmudlaný malý vlku?!" zavrčel pohrdavě a zakousl se mi do hrudníku.

Tak, asi mě nebudete mít rádi, ale to je konec kapitoly 😇