Mé vlčí já - Queen

Kapitola XII

     Začátek dne byl v pořádku a vypadalo to, že se nebude nic dít. Akorád když jsme šli na lov, šel i alfa vzal sebou odrostlá vlčata. A pak se rozhodl, že Moona přeřadí do lovců, protože se ukázal jako dobrý lovec a Záře šla k průzkumníkům, měla dost dobrý čich. Jenže pak se to stalo.
     Začalo to nenápadně, prostě se zatáhla obloha a začalo sněžit. Aby ne, když nedávno začala zima. Jenže bouře byla čím dál silnější. A pak se to stalo. Byla zrovna hluboká noc. Protrhl se nám strop nory a všichni lovci byli hned od sněhu. "Musíme do jeskyně!" rozhodla Aura a rozeběhla se tam, načež jsme ji následovali. Když jsme se dostali ze zbytku nory, doslova nám padla tlama. Neviděli jsme nory ostatních, protože za tu dobu napadlo tolik sněhu, že mi byl po krk. A to jsem vlk polární, ti jsou velcí. Musela jsem jít vepředu a razit společně s Aurou cestu, protože Moon by zapadl do sněhu celý a Nix by byla vidět tak půlka hlavy.
Když jsme konečně došli do jeskyně, zjistili jsme, že nejsme semi. Kromě alfy a bety tam ještě byli hlídkaři. "Taky se propadla nora?" zavrčel nevrle černý vlk. "Strop," odsouhlasila Aura. Alfa kývnul na betu a ta vyběhla ke vchodu jeskyně.
      Sedla jsem si a čistila si kožich od sněhu. Moon a Bojovnice přiběhli ke své matce a přitulili se. Aura se oklepala a lehla si do klubíčka. Docela se třásla, má krátkou srst*. Rebel k ní přiběhl a stočil se kolem ní. Snažil se jí zahřát. Trochu mě to podivilo. Ale už od začátku jsem si všimla, že jsou často spolu. Že by budoucí druhové? Kiera krmila štěňata. Ani pořádně nevím, jak se jmenují. Pak jsem uslyšela vytí bety a po chvíli se vracela i s ostatními členy smečky.

      "Poslouchejte, smečko!" zavrčel alfa a stoupnul si na velký balvan: "Dnes všichni přespíme tady a zítra si hlídky a lovci opraví nory. Avšak pokud bude stále takové počasí, nebude tu moc potravy..." odmlčel se a podíval na betu. Ta spustila: "Jednou jsme tu zažili prudkou zimu. Přežívali jsme jen díky malým hlodavcům či ptákům. Avšak jsme byli jen čtyří, takže se to dalo zvládnout. Avšak smečka takového rozměru..." zavrtěla hlavou: "Jen těžko." "Proto bychom se museli přemístit!" oznámil vůdce a smečkou to nespokojeně zašumělo. "A žádné upomínky! Je to pro dobro smečky. A teď jdeme spát, ať máme dost sil. Bojovnice bude mít společně s Lunou hlídku." Mladá vlčice spokojeně zavrtěla ocasem. Lehla jsem si k ostatním lovcům a usnula.

     Ráno jsem se probudila jako první, tedy kromě dvou hlídkařek. To, že byli vzhůru celou dobu mi napovědělo, že do jeskyně jsme přišli, když byla noc v půli. Zrovna seděli u vchodu, tak jsem k nim přišla. "Tak co první hlídka?" pousmála jsem se na zrzavou vlčici, která se mě nejdřív lekla, ale pak se uklidnila. "V pořádku," zamumlala: "Stejby přes tu bouřku sem nikdo nešel." Přikývla jsem. To v celku dává smysl. Bouře se už vcelku uklidnilo, jen byla dost zima. "Nirro? Jak jsi se sem vlastně dostala? Jsi jediný polární vlk, kterýho jsem tady viděla a celkově, všichni vlci jsou tu jiní," podívala se na mě zkoumavě Luna. Povzdechla jsem si. "Nevím jak ostatní..." odmlčela jsem se: "Ale já se narodila daleko odtud. V krajině věčného sněhu, jen občas tam bylo něco jako jaro. Přesto tam však byla potrava. Ale... Pak jsem byla nucena opustit smečku. Dlouho jsem cestovala jako samotář. A pak jsem došla až sem, k téhle smečce, kde jsem zůstala." "Aha...?" zamumlala Bojovnice: "Moje maminka mi zase vyprávěla, že se narodila v zajetí a pak utekla." Přikývla jsem, to je možný. Ale takovým vlkům nezávidím. Aby byli opět divocí, musí to stát hodně úsilí.
Brzy se začali probouzet ostatní a za mnou se objevila Aura, Nix a Moon. "Jdeme na tu noru," zamručeli naráz. Vyrazili jsme ven. Byla ještě větší kosa než v jeskyni. Ještě že mám dlouhou srst. Narozdíl od Aury... Když jsme se dostali k tomu, čemu jsme říkali nora, nebylo to moc poznat. Vše bylo zavalené sněhem a bylo k ničemu to odklízet, protože stále sněžilo. Naštěstí míň. "Tak tohle už nezachráníme..." zamumlala Nix a já přikývla. Chvíli jsme to tam ještě zkoumali, ale pak přišla beta: "Jak jste na tom?" "Velký špatný," zavrčel Moon. Černá doga si povzdechla: "Hlídky s tím prý mají taky problém... A máme jít za alfou, pojďme,"

     Černý vlk nás přejel pohledem: "Smečko, již jsem se rozhodl. Protože některé nory už nejdou opravit a stále sněží, budeme to tu muset opustit..." "Opustit?" zaštěkal nervózně Shay. "Ano, slyšel jsi dobře. Cestou budeme muset něco ulovit, protože nic ze včera nezbylo. A vyrazíme hned!" "Tak to ne!" zavrčel naštvaně nějaký pes. Podívala jsem se, komu hlas patří. Stál tam nasupený Trn. "Nedávno jsme přišli a museli jsme se vám podřídit! Když už konečně jsme našli něco jako domov, musíme to hned zase opustit?!" Beta zavrčela: "Pokud se ti tu líbí, tak tu zůstaň! Akorád vyhladovíš..." Trn se na ní naštvaně podíval, ale pak si zase sedl. "Jdeme."

     Šli jsme ve skupině, vepředu alfa s betou, po nich lovci, pak hlídkaři a uzavíral to omega. Průzkumníci hledali po okolí potravu. Sice jsme sotva vyšli z tábora a mířili po proudu řeky**, ale nesmí se promarňit možnost potravy. Cesta ubíhala rychle, šli jsme rychlím krokem, ale přestávky jsme měli krátké. Kiera, Luna a Rebel nesli štěňata a občas někdo poponesl omegu. Když jsme odešli z našeho bývalého území, bylo mi jasné, že se z nás stala potulná smečka. Po nějaké době se nám podařilo ulovit dva zajíce, veverku, pár myší a velkou rybu. Naštěstí tahle řeka nezamrzá.

     V cestě jsme ustali až když se stmívalo. Bolely mě tlapky, ikdyž normálně běhám dlouho. Večeře proběhla normálně, ale je pravda, že jsem toho moc nedostala, protože je nás hodně a potravy málo. Zvlášť, když alfa snědl celou rybu, že? Byli jsme na mýtině ohraničenou holými stromy a s řekou. Lovci si lehli pod keř, který dával dobrý úkryt. Společně jsme zahřívali Auru, očividně nemá moc ráda zimu kvůli krátké srsti. Spokojeně jsme pak usnuli a já se dostlala do mého tajemného lesa.

     Ale pak mě probudilo hlasité a bolestné vytí. Hned jsme ho poznala... Byl to alfa...! Rozeběhla jsem se k místu, kde měli spát alfa s betou. V závěsu za mnou Byl Moon, Trn, Luna a Šíp. Jakmile jsem doběhla k místu, málem mi spadla čelist. Na zemi ležel černý vlk s krkem od krve a nehýbal se. Nad ním stála černá doga, a ačkoliv k nám byla zády, viděla jsem, že od čelistí kapá krev...

*Aura je dobrman (obrázek v médiích), Rebel a Shadow jsou rotvajleři.

**Na sever.

Zdarec mazec!

Tak jsem tu s novou kapitolou *potlesk*. Co myslíte, co přesně se stalo? Jak moc je v tom zapletená beta?