Mé vlčí já - Queen

Kapitola VII

     Já to věděla. Vrátili se. Netušila jsem však, že hned druhý den. Asi mají vážně zálusk na naše území.
     Okamžitě jsme se postavili do bojové pozice vedle sebe. Vlčata si hrdině stoupla vedle Nix a vrčela, jako ostatní. Pak jsme s tou cizí smečkou začali kroužit ve větším kruhu. Dráp udělal falešný výpad, ale psi to neodradilo. Něco po sobě štěkali. Já jsem to ale tolik nevnímala, mojí pozornost přilákala flekatá fena, najspíše plemena dalmatína. Sice vrčela a snažila se vypadat hrozivě, ale nebyla v kruhu. Proč? To jsem zjistila hned. Za jejíma tlapkama se krčili tři štěňata. Vypadali podobně jako jejich matka. A to v jejich smečce nebyl další dalmatín. Zvláštní... A navíc jsem je před tím neviděla.
     Z myšlení mě odtrhlo zaštěkání. Mezi tím se očividně pohádali. "Tak pustíte nás, nebo ne?" štěknul naštvaně cizí alfa. "Odpověď znáš... Ne!" To už to hlídací pes nevydržel a skočil po alfě. Ten mu oplatil útok útokem. Než jsem si stačila vybrat, na koho zaútočím, skočil po mě hnědý pes, co se mi předtím zakousl do hrudníku. "Překvápko!" zavrčel a chtěl mne srazit k zemi. Už jsem ale byla připravená. Vyhla jsem se a kousla ho do ocasu. Naštvaně zavrčel a ohnal se po mne drápy. Trefil se do čenichu a já pustila, jak to bolelo. Ale hned jsem se zpamatovala a kousla do první části jeho těla, do které jsem mohla. Byla to zadní pravá packa. Snažil se mne setřást, ale marně. "To koukáš, že tě přepral malý ušmudlaný vlk, co?" zavrčela jsem, když jsem ho držela. Zase sebou zlostně škubl. Odhodila jsem ho.
     Rozhlídla jsem se po bojišti. Mojí pozornost upoutal omega. Vrčel a štěkal na flekatou fenu... Se štěňaty! Copa on neví, že psi ani vlci neútočí na mladé? Alespoň tak jsem to znala od malička. Fena však útoky úspěšně odrážela. Vypadala zuřivě. Otočila jsem se zpět k německému ovčáku. Ještě jsem mu drápy švihla přes čumák a výhružně zaštěkala.
     Pak se ale stalo něco nečekaného. Nebe se zatáhlo a začalo pršet. Hodně. A v dálce zahřmělo. Stal se chaos. Pak ale zaštěkal náš alfa a já věděla, co dělat. Začala jsem se smečkou utíkat do jeskyně. Asi jsem byla jediná, kdo si všiml, že cizí smečka běží za námi. Ale neštěkali ani nevrčeli. Kňučeli.
     Konečně jsem se dostala do jeskyně. Naše smečka si sedla volně ke kameni, kam si sedl alfa. Druhá smečka se tlačila u stěny jeskyně, jen jejich alfa seděl napřímeně a důstojně. Chvíli panovalo ticho a jen jsme na sebe zírali. "Ehm..." ozvala se naše beta, aby prolomila ticho: "Víte, že jste stále na našem území?" "Přesně, správně bychom vás měli roztrhat!" zavrčel černý vlk. Flekatá fena si nervózně přitáhla svá štěňátka k sobě. Opět ticho, jen zvenku byl slyšet déšť. "No... Víte, my jsme sem museli jít. Nikde blíž úkryt nebyl. Neměli jsme na výběr, štěňata nesmí nastydnout," ukázala hlídací fena čumákem na flekaté psi. "Stejně to tu opustíte hned, co přestane pršet," zavrčela černá doga. Cizí beta něco pošeptala svému alfovi. "Ne, to nepůjde," odpověděl jí na to. "Jiná možnost není! Sám si viděl, že to nevybojujeme!" Tmavý hlídací pes zahanbeně svěsil hlavu.
     Poté šel, trochu nesebejistě, k nám. Před alfou si lehl na záda a ukázal odhalené břicho. Byli divné slyšet o hlídacích psech, jak jsou hroziví a teď je vidět bezbrané. "Za celou smečku ti slibuji," začal: "Že na vás již nebudeme útočit. Odpusťte nám to. Neměli jsme kde lovit a navíc začala zima. Neměli jsme na výběr." Černý vlk ho oranžovýma očima pozoroval a beta nejspíše přemýšlela. "Mám pro vás prozbu. Přijměte mojí smečku do vaší! Kvůli štěňatům!" V tu chvíli bylo ticho. Všichni se po sobě nervózně koukali. Bylo i slyšet, že déšť se zmírnil. Netušila jsem, jak alfa rozhodne.
     Černý vlk se poradil s betou. Pak se zvedl a napřímil. "Přijmeme vás mezi nás," řekl: "Ale začnete všichni na hlídkách a někdo na omeze. Mezi lovce se budete moc dostat jen tvrdou prací a odměnou." Pak si pozorně prohlédl druhou smečku a ušklíbl se: "Na omeze začneš ty," kouknul se na tmavého hlídacího psa předním. "C- Cože?" vykoktal ze sebe pes. "Ty jsi zařídil, aby jste na nás zaútočili! Bojovat o postavení budeš moct až pozítří," odpověděl alfa. To musí být něco. Z alfy spadnout na omegu. Flekatý pes s tupým čumákem hrdě vyšel z řady. "Ano, ty teď budeš na hlídce, Fleke." Flek... Zajímavé jméno. Pes se napřímil. Ale musela jsem se na něco zeptat: "Alfo... Sice budeme mít hodně hlídek, ale co lov? I kdyby lovila i beta, je nás dost málo na to, abychom nakrmili všechny," rozhlédla jsem se po ostatních: "A navíc začala zima." Někteří psi si mezi sebou nervózně šeptali a lovci se na sebe koukli. Alfa chvíli přemýšlel a pak něco pošeptal betě. Ta přikývla a napřímila se: "Lovit budu i já. Z některých hlídkařů uděláme průzkumníky. Ti budou jíst dříve než hlídky. Také budou chodit na lov s lovci a prozkoumávat více okolí, než ostatní a upozorňovat na možnou kořist." Někteří psi se na sebe koukli s nadějí v očích. "Lovit ale nesmějí, jedině když jim to lovci dovolí," pak se už posadila a koukla na alfu. Vlk přikývl a kouknul se k hlídkařům: "Průzkumníci budou bývalé hlídky z mé smečky, tedy Shay, Dráp a... Flek." Trojice se na sebe pyšně podívali. Alfa seskočil z kamene a přišel k flekaté feně. Ta si radši přitáhla štěňata k sobě. "Jak se jmenuješ?" zeptal se jí vlk. "Ki- Kiera, alfo," odpověděla trochu nejistě. Černý vlk přikývl a koukl se na štěňata: "Ještě je kojíš, nebo už ne?" "Kojím, jsou moc malá na maso." "Dobře. Budeš jíst hned po průzkumnících a na hlídky chodit nebudeš. To až nebudeš kojit." Kiera vděčně přikývla.
     Rozhlédla jsem se po nové smečce. Tohle nyní bude spíše psí smečka. Vlků tu bude jen pár. Alfa ale neskončil: "Hlídky si budou muset zvětšit noru, je na tolik členů moc malá. Průzkumníci si udělají novou noru. Počítejte s tím, že se z hlídkařů taky mohou stát průzkumníci, takže ji nedělejte malou." Smečka souhlasně zaštěkala.
     "Už přestalo pršet, jdeme ven."