Někteří si myslí, že život vlka je to samé dokola. Narození se ve smečce, opustit smečku, najít si novou, začít tam lovit, najít si přátele, bojovat a nakonec zemřít.
Ale může to být i jinak.
U Nirry, bílé polární vlčice, to tak vypadalo. Ze začátku...
"Jdu také," zopakoval Moon a pak přišel k matce a sestrám. "Omlouvám se, ale stejně jsem chtěl jednou odejít a najít nový život," přitulil se k rodině: "A nechci mít za alfu vraha mého otce," zavrčel s nechutí. "Chápu tě," odpověděla jedna ze sester. "Budeš nám chybět," řekla nakonec Nix a naposledy se rozloučila. "Sbohem," řekla jsem a přejela smečku pohledem. Krvavý vypadal nasupeně, někteří smutně a ostatní tak nějak neutrálně. Střihla jsem uchem, který mi zbylo a pak, když ke mě přišel Moon, rozešla jsem se sebejistě do lesa s vlkem v patách.
"Jak dlouho jsi to plánovala?" zeptal se mě najednou. "Moc dlouho ne. Naštvalo mě chování alfy vůči Flekovi a když jsem slyšela, co všechno vlastně udělal... Ruply mi nervy," povzdechla jsem si a mířila dál. "Kam vlastně půjdeme?" zeptala se, začalo mě to otravovat. "Když jsem s Bojovnicí lovili, potkaly jsme smečku vlků. Pomohli jsme jim a dostaly tu srnu," sklopila jsem ucho: "Bylo jich jen pět, takže dva členi navíc jim neuškodí. Tedy... Jestli chceš-" nejistě jsem se na něj podívala. Moon ale radostně poskočil: "Čistě vlčí smečka! Super! Ta naše bývalá byla spíše psí..." přikývla jsem, měl pravdu.
Došli jsme na nějakou zasněženou louku. Trochu chumelilo, ale to mi nezabrnánilo v tom, abych nasála pach. Jsou tady. Rozeběhla jsem se rovnou za čenichem s šedým vlkem v patách. Po chvíli jsem konečně uviděla v dáli pohyb pěti vlků. Zpomalila jsem do klusu a zavyla. Za chvíli se mi dostala odpověď a od skupinky vyběhl hnědý vlk.
"Co chcete?" zeptal se, když k nám doběhl. Moon se nejistě otřepal. "Mluvit a vaším alfou," odpověděla jsem prostě a vlk se sladce usmál a švihl ocasem: "Klidně, nebude to vadit." Kývla jsem na vlka za mnou a rozeběhli se všichni tři ke skupince.
"Tato vlčice s vámi chce mluvit," pousmál se vlk a došel ke smečce. Černý vlk se na mě překvapeně podíval, pamatoval si mě. Ale Moona si měřil pohledem. "Co tedy chcete?" zamručel. "Opustili jsme naši bývalou smečku, protože s našim alfou to bylo k nevydržení. Jako důkaz máte třeba mé utržené ucho. A protože jsme vlci, chtěli bychom se přidat k vám..." "Opustili smečku?" zeptal se překvapeně: "Cizím teď moc nevěřím, od té doby, co tu byl Stín." "Myslíte Krvavého stína?" řekl překvapeně Moon. "Jo, jak to víš?" zeptal se překvapeně světle hnědý vlk. "Krvavý stín se stal u nás novým alfou poté, co starého zabil ve spánku," zavrčela jsem. "To se mu podobá," řekl rázně alfa smečky: "To samé se pokusil u nás, ale neúspěšně." "Umíte bojovat?" zeptal se najednou šedý vlk ze smečky před námi. "Mě jsi viděl," koukla jsem na něj: "A Moon je výborný lovec, ačkoliv je mladý."
V tu chvíli po mě skočila šedá vlčice a srazila mě k zemi. Okamžitě jsem zareagovala a kousla jí do čenichu, přičemž ji odhodila, zvedla se, otřepala a výhružně zavrčela. "Jo, bojovat umí," přikývla vlčice. "Dobře Mrštná. A teď, jak se jmenujete?" "Jsem Moon a tahle je Nirra," odpověděl mladý vlk. "Hm, dobře," přikývl: "Přijmeme vás. Hodí se nám nové posily. Ale pod jednou podmínkou," upozornil, ale já se přesto šťastně podívala na Moona, plán vychází. "Změníte si jméno," zamručel a já se na něj překvapeně. Proč jméno? "Vyrazíme dál a cestou to vysvětlíme."
"Vlci mají mít jména, která odpovídají povaze nebo schopnostem. Jinak nejste správní vlci," řekl nový alfa, já šla zprava a Moon zleva, zbytek smečky za námi. "Ten hnědý, co k vám běžel se jmenuje Rychlý, což opravdu je. Ten světlejší zase Vychytralý. Šedý se jmenuje Odvážný a vlčice je Mrštná. Já se jmenuji Bojovný, ale pro všechny jsem alfa," dopověděl svou řeč a já se snažila zapamatovat vše. "A jak si máme vybrat my?" zeptal se nejistě Moon. "Pár dní budete středem pozornosti. Budeme vás pozorovat na lovu, v bojích, stopování, plavání... A pak se smečka rozhodne. Mají vaše nynější jména nějaký význam?" "No, já jsem měl při pojmenování pocit, že moon je příbuzný Měsíčnímu vlku, a jelikož se mi líbí, tak..." "Chápu. A Nirra?" "Já to mám podle staré a málo známé pověsti, hlavní hrdinka byla Nira," zalhala jsem. Ve skutečnosti mi to jméno dali za trest, nic neznamená, tudíž ani já nic neznamenám. Jako malá jsem byla slabá. Proto mě pak taky vyhnali, že?
Pak jsme už mlčky došli do lesa. Byla jsem si jistá, že na bývalou smečku nenarazíme, půjdou podél řeky a my ne. "Cítím soba," ozval se najednou Vychytralý: "Celé stádo." "Výborně, alespoň vás ozkoušíme," zazubil se Odvážný. "Bude zábava!" zavrtěla ocasem Mrštná. "Tak jdeme," rozhodl alfa: "Rychlý, jdi napřed a zjisti správnou polohu." Hnědý vlk přikývl a rozeběhl se po pachu, my pokračovali krokem. "Nirra a Moon lov začnou. Vyberou jedince, oddělí ho od stáda... Určitě to znáte. Jakmile na něj skočíte, přiběhneme jen pokud budete mít problémy. Jasné?" Než jsme stačili odpovědět, již tu byl Rychlý a my ho následovali.
Po chvíli jsme uviděli stádo sobů dosti velké. Sebejistě jsem si ho prohlížela a hledala nějakého slabšího jedince. "Co tu samici na kraji? Je menší a už zraněná, půjde lehce ulovit," nabídl okamžitě šedý vlk. Souhlasila jsem a začala se plížit ke stádu. Zbytek smečky čekal na straně, kam sobici poženu, akorát Moon byl připravený. Díky mé bílé srsti si mě všimli až na poslední chvíli. Vyběhla jsem a sobice sice utíkala, ale neměla náskok. Skočila jsem po ní a zakousla se do boku. To už přiběhl i Moon a vrazil do jejího boku tak silně, až se skácela. Ale... Ale. Objevil se to další sob, samec a okamžitě mladého vlka nabral na velké parohy. Moon bolestně zakňučel, ale to už jsem sobici zakousla a vrhla se na pomoc. Nó... Někteří by řekli, že sebevražda. Vrhnout se ve dvou na dospělého samce s velkými parohy... Ale já to udělala. Zakousla se mu do zadní nohy tak silně, že jsem mu musela překousnout šlachy a tím, že jsem ještě tou nohou trhla, ztratil rovnováhu a pro šedého vlka už byla hračka ho schodit. Zatímco pak ještě zápasil s kopyty, já se zkušeně vrhla po krku. Sob byl mrtev.
Pak přiběhla celá smečka a dohromady jsme úlovek odtáhli. Když jsme byli schovaní v lese, sesedali jsme si kolem kořisti. "O jídlo máme teď postaráno," pousmál se Bojovný: "A nováčci si určitě zaslouží do smečky patřit!" Smečka souhlasně zaštěkala, ale Vychytralý si nás měřil pohledem, ale pak uhnul hlavou. "Já věděl, že to zvládněš!" řekl Rychlý, sedící vedle mě. Nejistě jsem se pousmála, chová se ke mě až moc mile, zvláštní. "Alfo? Mám takovou otázku... Ve smečce je vždycky alfa, někdy beta a omega..." "Omega? To je Vychytralý, ale jeho znalosti se nám hodí, proto ho bereme jako normálního člena. A můj zástupce? No, asi Mrštná, až bude více teplo, budeme mít štěňata," odpověděl jednoduše. Přikývla jsem, tohle se mi líbí.
Bojovný se vrhnul po sobovi. Jedl hodně, sytil se. Věděl, že na smečku zbyde dost. Po něm Mrštná a pak já a Moon. Pak zbytek smečky. Zbyla skoro celá zbylá sobí samice a všichni jsme byli nasycení. Zajímalo by mě, co má stará smečka. Trpí hladem? Nebo také měli kořist?
Byl odpočinek, a když byla hluboká noc a Měsíční vlk byl jasně vidět, alfa nás svolal. "Dnes poděkujeme vlčím bohům za kořist, kterou nám obdarovali!" pousmál se a pak zvedl hlavu a začal výt. Postupně jsme se přidávali, až vyla jednohlasně celá smečka. Seděli jsme v kruhu, uprostřed byla sobice. Slyšela jsem všechny členy, ale nejhlasitější byl Moon. Jeho hlas byl jasně slyšet, byl tak pronikavý, ale přitom sametový. Musí mít velký vztah k Měsíčnímu vlku. Já na vlčí duchy moc nevěřím, abych byla pravdivá. Nejsem jediná, ale při tomt vytí... Při tom vytí jsem cítila jejich přítomnost. Jako by na mě hleděli a já to věděla, ačkoliv jsem měla zavřené oči. Jako by mi něco šeptali, ačkoliv jsem měla sklopené uši. Jako by kolem mě běhali, ačkoliv byl jen malý příjemný vánek. A pak jsem to pochopila.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem královna, queen. Queen mého vlčího já. A vždycky i budu!
