Někteří si myslí, že život vlka je to samé dokola. Narození se ve smečce, opustit smečku, najít si novou, začít tam lovit, najít si přátele, bojovat a nakonec zemřít.
Ale může to být i jinak.
U Nirry, bílé polární vlčice, to tak vypadalo. Ze začátku...
Tělo flekatého štěněte spadlo nemilosrdně na zem. Kiera začala okamžitě rány lízat, ale bylo vidět, že štěně bude už navždy bez přední pravé tlapy. "Jaks to mohl udělat?" vyjela na něj pobouřeně Bojovnice. "Jsem alfa!" zavrčel a udělal krok k mladé vlčici: "Mohu takhle trestat členy šmečky, pokud chci." Beta si stoupla vedle něho a něco zašeptala. Krvavý v její přítomnosti vypadal trochu mírnější. "Dobře," přikývl: "Smečko, vyrážíme dál," oznámil, aniž by ho čin, který předtím udělal, nějak poznamenal. Povzdechla jsem si. Nevím, proč máme cestovat v noci a kdy vlastně budeme spát. Ráno? Odpoledne totiž lovíme. Sešli jsme se do nijak řazeného hloučku, jen alfa s betou byli vepředu.
Cestovalo se asi pět dní, kdy se nic pořádného nedělo. Přes noc chůze, ráno odpočinek, odpoledne lov, večer jídlo a v noci zase chůze, to pořád dokola. Někdo sem tam schytal ránu, ale nic vážného. Akorát kořisti bylo stále málo a sněhu více.
"Jděte na lov," zamumlala beta a lehla si ke Krvavýmu stínu. Poslední dobou se zblížili a alfa je v její přítomnosti trochu něžnější. Úplně betu nechápu, vždyť ji předtím málem zabil! Nicméně jsem se otočila a šla s ostatními do lesa. Kiera od incidentu chodí také, beta jí vlčata hlídá, ale fena se vždy vrátí tak s králíkem maximálně. Oddělili jsme se, ale se mnou zůstala Bojovnice. Často lovím sama nebo se Shayem, ale teď to vypadalo, že se mnou chce mladá vlčice o něčem mluvit. Zatím však zarytě mlčela a větřila kořist, stejně jako já.
"Cítíš to, co já?" zamumlala najednou a zastavila se. Překvapeně jsem se na ní koukla a pořádně zavětřila. Opravdu, ucítila jsem srnku. "Srnka," rozzářily se mi oči: "Musíme ji ulovit! Srnka nám dá dost masa na to, co máme poslední dobou," řekla jsem zasněně a šla po pachu. Najít ji už bylo horší. Vítr se rozhodl protestovat a změnil směr, díky čemu jsme ztratili pach, ale pak ho zase našly. Schovaly jsme se do křoví, u kterého měla být blízko srnka. "Já ti nevím," zamumlala mladá vlčice: "Něco se mi tady nezdá." Zamyslela jsem se a zavětřila. Vítr šel proti nám a mě uděřil do čenichu neznámí pach. A další. Tiše jsem zavrčela a nenápadně se podívala z křoví. A opravdu. Srnka tam sice byla, ale... U nich stáli dva neznámí vlci, jeden šedý a druhý tmavě hnědý. Hodovali na ulovené srnce. "Sakra!" zaklela Bojovnice, ale cizinci to neslyšeli. Normálně bych se na ně vrhla, ale tady jsme na území nikoho, mi pouze procházíme a oni nejspíš také, protože je tu vidím i cítím poprvé.
"Radši půjdeme dál," zamumlala jsem. "Jsou to očividně samci a asi by nás dvě porazili," řekla jsem popravdě, navíc Bojovnice je ještě mladá a né moc zkušená. Vlčice chtěla zaprotestovat, ale to už jsem ucítila další pach. Opět jsem vykoukla. Oba vlci byli zaneprázdnění jídlem a pachu si očividně nevšimli. Při pohledu na srnu mi začali kapat sliny, ale pak jsem rychle varovně vyštěkla. Oba vlci se na mě překvapeně podívali, ale pak k nim vyběhl velký hnědý medvěd a vrhnul se na tmavě hnědého vlka. Ten bolestně zavyl, když se mu drápy zvířete zaryli do kůže a pak byl odhozen. Druhý vlk uskočil a medvěd se vrhnul po srnce. To se vlkům očividně nelíbilo a oba dva na něj skočili, každý z jedné strany. Hnědý byl hned schozen, ale šedého vzal mědvěd do zubů a začal s ním švihat. Uznávám, že byl velký, minimálně 3x víc, než já. Zrzavá vlčice se na mě nejistě podívala, ale já okamžitě vyběhla.
Skočila jsem zvířeti po zadní tlapě, čímž upoutala pozornost. Šedý vlk spadl na zem, ale já se ocitla v drápech mědvěda, ale to už přiběhla i Bojovnice. Druhý vlk zavyl a pak se vydal na pomoc. Nevím, jak dlouho bychom bojovali, ale najednou na mědvěda skočil černý vlk a další dvá, čímž ho srazili na zem. Všichni jsme vrhli po krku a obrovské zvíře bylo mrtvé.
Bojovnice si začala lízat rány a já? No, sedla jsem si vedle ní a pozorovala pětici vlků, lépe řečeno čtyři vlky a vlčici. Hnědý vlk něco zašeptal tomu černému a ten přikývl. Pak si stoupl před ně a podíval se na nás: "Děkuji za pomoc, od cizinců bychom to nečekali," zamumlal a přejel nás pohledem. "Jste vlci jako my, teď bylo potřeba pomoct," opáčila jsem, ačkoliv není normální, aby vlci pomáhali cizím. Pořádně jsem si je prohlídla. Vlevo stáli ti, co jsme viděli jako první, v pravo šedá vlcice a světle hnědý vlk s tmavým čenichem a packami, který se na mě upřeně díval. Veprostřet byl velký, černý a očividně silný vlk, nejspíše alfa. "Vemte si tu srnu jako vděk," zamumlal a já s radostí přikývla. Vzala jsem do čelistí co nejvíce masa to šlo a Bojovnice vzala zadní nohu. Jestli se ptáte, proč jsme ji neodtáhli celou, odpověď je jednoduchá: moc z ní nezbylo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když jsme se vraceli, ještě jsme zamaskovali pach těch cizinců a medvěda. Nechci mít problémi. V táboře jsme to dali na malou hromadu a když přišel i zbytek smečky, začalo se jíst. Já měla trochu masa z té srny.
Večer byl ještě chvíli odpočinek před cestou. A stalo se něco divného. Začalo to tím, že si Kiera, Luna a Záře něco šuškali, pak se to dozvědl Trn a Rebel, kteří to roznesli po celé smečce kromě alfy a bety. "Je to pravda!" vyštěkla posměšně Luna a Trn. "Tak to ani náhodou! Beta nikdy!" oplatila jí to Záře a Nix. Přišla jsem se podívat, o co se hádají, ale věděla jsem to moc dobře. "A jak to můžeš vědět?" zavrčel Shadow. "Nikdy!" štěkla naštvaně Kiera. "A dost!" přiběhla sem černá fena: "Okamžitě toho nechte!" "Je to pravda?" zavrčela Kiera: "Jsi opravdu nová družka Krvavého?" zeptala se fena dalmatína. V tu chvíli bylo ticho. I ptáci utichli. Beta nevěděla co říct, koukala se sem tam a udělala krok zpět. "Je!" vyštěkl najednou alfa, který se tu objevil. "Budeme mít spolu štěňata!" "Co... Co..." zakoktala překvapeně Nix. "Jak... Můžeš... Být... Jeho... Družka?!" zaštěkal dost nahlas Flek a ikdyž byl mnohem menší, vyrazil proti černé feně. "Zabil druha Nix a otce vlčat! Zmrzačil tě! Niře utrhl ucho! Plno členů má kvůli němu škrábance a jizvi! Jedno štěně Kiery teď nemá packu! Zabil neprávem alfu!" štěkal naštvaně: "Jak?!" Beta udělala opět nejistě krok zpět. Alfa na nic nečekal a skočil po malém psu, kterého začal silně kousat a málem z něj strhl kůži. Pak s ním třísknul o zem. "Mé družce nikdo vyhrožovat nebude!" vyštěkl naštvaně: "Pamatuj si to, nová omego! Pamatuj si, že mě nic nedělí od toho, abych opět dospěl svému jménu!"
Naštvaně jsem zavrčela. Tak tohle je příliš. V hlavě se mi rychle sestrojil plán a já si sebejistě stoupla: "Tohle-nehodlám-trpět! Jsi blázen! Okamžitě opouštím smečku! Radši pojdu hlady, než abych žila v tomhle!" zaštěkala jsem nahlas a všichni se na mě překvapeně podívali. "Já také!" ozvalo se blízko mě.
Dobře, dobře... Tady je jasně vidět, že jsem tak trochu nepředvídatelná. Co myslíte, kdo chce taky opustit smečku? A co má Nirra za plán?
Také oznamuji, že XV. kapitola bude nejspíše poslední, ale možná bude pokračování. Chcete ho? A v poslední kapitole se taky dozvíte, proč se kniha jmenuje takto.
