Mé vlčí já - Queen

Kapitola VIII

Vyběhla jsem s ostatními členy nově rozrostlé smečky ven. Jsem sice lovec, takže noru upravovat nemusím, ale pomohu jim. Alespoň se seznámím. Půda teď byla po dešti měkčí, takže se v ní dalo lépe hrabat. Hlídkaři zkoumali jejich noru a na něčem se domlouvali. Shay, Dráp a Flek hledali správné místo na hrabání nové nory pro průzkumníky. Nová omega, hlídací pes, si smutně prohlížel svojí noru. Bude jí muset zvětšit, Flek je menší než on, tudíž měl menší noru.
Přišla jsem k hlídkařům, ale neřekla ani slovo. Hnědá border kolie s černým krkem a ušima, která zrovna hrabala, se na mě trochu ustrašeně koukla. Přece jenom, jsem vlk. Pak ale s dlouhosrstým tmavě hnědým jezevčíkem pokračovala v hrabání. Noru udělali hlubokou, ale bezestropu, budou tam muset dát různé větvičky a listí. Teda, pokud pod sněhem nějaké najdou. Ještě se k nim přidal německý ovčák. Všimla jsem si, že Kiera zrovna kojí. A hlídací pes s fenou? Šli do lesa. Zkoumavě jsem na ně koukla. Pak jsem se ale otočila za kníknutím. Jedna strana hliněné hrany spadla rovnou na jezevčíka. "Šípe!" zakňučela border kolie. Já obrátila oči v sloup a vzala ho za zátylek. Sice chvíli protestoval, ale stejně jsem ho vyndala z rozdělané nory. Byl na mne lehoučký. "Pokud je hlína mokrá, musíš si dávat pozor. Může to lehce spadnout." Pak jsem svou velkou tlapou nahrnula hlínu ke stěně budoucí nory. Koutkem oka jsem uviděla vracející se dva hlídací psi s klackami v tlamě. "Doporučuji stěny vystužit klackami," dodala jsem ještě. "Díky," kníknul jezevčík, co se zahanbeně koukl do země: "Jmenuji se Šíp." "Já Nirra," pousmála jsem se. "Jsem Luna," vložila se do toho border kolie. "No no no, musíme dostavět noru, né se kamarádíčkovat," zavrčel německý ovčák za mnou. Ignorovala jsem jeho narážku a koukla na Lunu: "A ten otrava se jmenuje jak?" Šíp se lehce pousmál. "Jmenuje se Trn," odpověděla mi fena. To se k tomu otravovi pěkně hodí. "A támhle je Rebel," ukázala na černého hlídacího psa, co pokládal klacky na hromadu: "A Aura," dodala a ukázala čenichem k světle hnědé hlídací feně. "U omegy nevíme," štěkl Šíp pobaveně a to postavení zdůraznil. Od nory omegy se ozvalo zavrčení. "Už jenom udělat střechu z větví, mechu a podobně. A pak ještě podestýlku, nejlépe taky z mechu, nic lepšího asi nenajdete." Šíp se zakřenil a zaštěkal k tmavému hlídacímu psu: "Héj, omego!" postavení opět zdůraznil: "Jdi do lesa nasbírat mech!" Pes k němu hodil vraždící výraz. Tohle už není moje věc, pomyslela jsem si a šla k průzkumníkům. "Jé, čau Nirro!" zaštěkal Shay. Zazubila jsem se: "Koukám, že máte noru hotovou." Tmavý vlk přikývl. "Už jen čekáme, až omega přinese mech," ozval se flekatý pes. "Fleku, ty si to povýšení užíváš, co?" zamručela jsem. Než stačil odpovědět, koukla jsem zpět k Shayovi: "A kde je Dráp?" "Támhle," ukázal čumákem na vlka: "Hraje si s vlčaty." Poděkovala jsem a koukla na nebe. Za chvíli bude lov. Pohledem jsem našla Nix. Povídala si s Kierou. Šla jsem za ní. Slyšela jsem útržky rozhovoru, bavily se o štěňatech. "Nix, za chvíli bude lov," vložila jsem se do toho. Vlčice přikývla. Podívala jsem se na flekatou fenu a její stěňata. Byli to dva samečci a jedna fenka. Ta byla ale malá, menší než bratříci. Kiera trochu zakňučela při pohledu na mne. Asi bude mít strach z vlků. Až teď jsem si všimla, že má na krku obojek. Byl bílý a úzký, takže jsem ho z dálky neviděla. Tak proto ta stejná štěňata. Musela zabřeznout, když byla u lidí, ale pak utéct.
"Smečko, ke mě!" zaštěkal alfa. Všichni přiběhli ke kameni, kde seděl. "Jsou nory hotové?" "U hlídek ano, jen ještě potřebujeme podestýlku, kterou určitě přinese omega," odpověděl Šíp. Tmavý hlídací pes zavrčel. "Nora u průzkumníků je na tom stejně," dodal Dráp. Alfa přikývl: "Dobře. Lovci vyrazí s betou na lov. Půjdou s nimi průzkumníci," pohlédl na trojici: "S vyjímkou Fleka." Pes s tupým čumákem vytřeštěně podíval na vlka. "Ten odnese ty kosti, jak měl za úkol. A omega," podíval se na psa: "Mu jistě rád pomůže." Flek se podíval zahanbeně na své přední tlapy. "Co prosím? Tohle jsme si nedomluvili!" zavrčel omega a chtěl na něj skočit. Ale předtím ho srazila beta a Tesák jí pomohl udržet psa na zemi. Omega naštvaně zavrčel. Alfa se ještě koukl na Kieru: "Ačkoliv ještě kojíš, jsi v čele hlídek. Budeš je rozdělovat. Dráp ti řekne, jak." Poté seskočil z kamene a došel k omeze, kterou drželi na zemi. "Neposlušnost se nevyplácí!" Pes něco zamumlal a začal sebou házet. Povedlo se mu odhodit betu i Tesáka a chtěl se rozeběhnout k lesu. To bych však nebyla já, abych jo nechytila. Když kolem mě probíhal, vyskočila jsem a srazila ho k zemi. Než se stačil vykroutit, doběhli psi, co ho předtím drželi, a pomohli mi ho přišpendlit k zemi. Pak došel alfa a zavrčel mu do obličeje. Následně na to ho švihl drápy přes čumák. Omega zakňučel. Černý vlk se otočil k Flekovi: "Máš to ale štěstí," zavrčel: "Kosti odnese sám. Ty ale ohlídáš, aby úkol splnil." Flek souhlasně přikývl. "A na úkoly jděte všichni hned!" zavrčel vlk.
Pustila jsem hlídacího psa. Sešli jsme se lovci a průzkumníci, kromě Fleka, a Dráp ještě dovysvětlil Kieře hlídky. "Jdeme," zavelela beta a my jí následovali.
Došli jsme společně do lesa blízko k tůni. "Cítíte to, co já?" štěkla Nix. Pořádně jsem zavětřila a pak radostně štěkla: "Srna!" Ostatní přikývli. "Průzkumníci, zjistěte, kde přesně je, ale nevylekejte ji!" Vlci souhlasili a na chvíli zmizeli ve křoví. Když se vrátili, Dráp hlásil: "Jsou u tůně. Je tam jedna srna a kolouch." Beta se zamyslela: "Dobře. Zkusíme ulovit srnu, pokud se nepovede, alespoň koloucha. Shay a Drápe, zůstaňte skrytí." Ještě jsme si rozdali úkoly, kam kdo půjde a vydali se tam. Plížila jsem se po pravé straně s Nix. Tesák a beta z druhé strany a průzkumníci byli pro jistotu veprostřet ve křoví. Byla jsem už velmi blízko. V tom však srna něco ucítila. Asi nás. Prudce se zvedla a začala utíkat pryč, přímo k průzkumníkům. Kolouch se znateně ohlížel. Teď nebo nikdy. Vyskočila jsem z úkrytu a Nix za mnou. Dopadla jsem ke kolouchovi a zakousla se mu do zadní nohy. Nix zaútočila na bok a ještě přibíhal Tesák. Koutkem oka jsem zachytila, že se beta pokouší s ostatními dohonit srnu, ale marně. Nix se podařilo koloucha schodit na zem. Husky se mu zakousl do krku, kam měl teď přístup. Za chvíli se tělo přestalo hýbat. Máme kořist.

Pokračovala bych, ale dala jsem si na kapitolu limit kolem 1000 slov, což jsem už dost překročila. Ale bude další kapitola 😇 Budu ráda za vote, ale hlavně za komentář
Vaše Ester810