Kapitola 11.

2K 136 10
                                    

Došli jsme do parku a sedli si na lavičku. Marcus nám zrovna povídal vtipnou historku z tábora. Teda když ještě na tábor jezdil. Já ho moc neposlouchala, až teď mi došlo že dva dokonalý zpěváci, který naprosto miluju, byli u mě doma. Že jsem s nimi strávila dva úžasné dny. Vůbec jsem si to neuvědomila. Vždy byl můj sen, jít na jejich koncert, tam se s nimi obejmout. Ale teď? Teď byli doma mého táty. No vlastně je to možná tak trochu aji můj dům...

,,Jsi v pořádku?" vytrhnul mě z přemýšlení Mac. ,,Jo jasně. Jenom jsem nad něčím přemýšlela" usmála jsem se. ,,Nad tím jak jsem dokonalý?" zasmál se Tinus. ,,Ty tak" uchechtnul se Mac. ,,A navíc jsem řekla nad něčím a né nad někým... Gramatika hochu" poslala jsem Tinusovi vzdušnou pusu a zasmála se. Ale vlastně přemýšlela nad někým...

,,Ellie jestli budeš mít zítra čas, mohla by jsi jít k nám, si zakopat" mrknul na mě Marcus. Jen jsem se usmála. ,,Já už asi půjdu. Jsem unavená " řekla jsem a zvedla se z lavičky. Obejmula jsem je a šla domů.

Z pohledu Marcuse

,,Martinusi?" zaklepal jsem na dveře a vešel do vnitř, sedl jsem si na židli, co měl u stolku. ,,Potřebuješ něco?" řekl a lehl si s mobilem v ruce do postele. ,,Promluvit si" povzdechl jsem si. Tázavě se na mě podíval. ,,Hele já nejsem psychiatr" zasmál se. Ty mi hodně pomáháš. Zvednul jsem se ze židle a chtěl odejít. ,,Ne promiň, co se děje?" řekl a já si sedl zpátky. ,,Znám ji dva dny. A cítím se sní tak šťastný, pořád bych se usmíval. Když jsem s ní, jsem sám sebou. Je s ní zábava a je pořád úsměvavá. Znám ji jenom dva dny a nejspíš jsem se do ní zamiloval. Když jsem ji po prvé viděl, jak byla celá mokrá od vody, zahřálo mě u srdce. Jako kdyby se polovina mého srdce zaplnila" řekl jsem a podíval se k zemi. Právě jsem si přiznal, že miluju Ellie Whitovou.

Z pohledu Martinuse

Zaskočilo mě to co řekl. Musel jsem se usmát. Vždyť když ho bude milovat aji El, budou ten nejkrásnější pár. Myslím že k sobě mají nějaký city. A teď se mi to potvrdilo u bráchy. Ellie je úžasná holka, ale já ji beru jako kamarádku. Něco jako moji sestru. No dvě sestry už mám, to mi stačí. ,,Vždyť to je skvělý " usmál jsem se. Jen se na mě nechápavě podíval. ,,Nikdy jsi holku neměl a já si myslím, že by jsi to měl s El zkusit. Sám si říkal, že jsi s ní šťastný, tak proč to nezkusit? Já osobně si myslím, že mezi vámi nějaká jiskra už byla, akorát jste si toho nevšimli. Měl by jsi do toho jít. Třeba ji někam pozvy a až si budeš na sto procent jistej, tak jí to řekni" usmál jsem se. ,,Myslíš?" zeptal se. ,,Nemyslím, já to vím" usmál jsem hrdě. Proč se pořád musím usmívat? ,,A co ty?" zeptal se mě. ,,Já ji beru jako sestru" řekl jsem a projel jsem si rukou vlasy. ,,Ty nemáš nikoho rád?" zeptal se. ,,Mám" řekl jsem s úsměvem. Zvedl jedno obočí na horu. ,,Sebe" zasmál jsem se a Mac se mnou. ,,Ne jinak ne. Však já se jednou dočkám" usmál jsem se. ,,Díky brácha" usmál se Mac ,,Mám ji třeba pozvat na kávu? Nebo na zmrzlinu?" zeptal se. ,,Tím nic nezkazíš" usmál jsem se.

Together | Marcus & Martinus | DokončenoKde žijí příběhy. Začni objevovat