Together | Marcus & Martinus | Dokončeno

Kapitola 40.

You're the type of girl that got everything that I'm looking for
I like your new Yeezys, the love, your style
Girl you're beautiful
Yeah, the way you walk and the way you talk
You're incredible
I like it like it
I like it like it...

Začal mi vyzvánět mobil a já rychle po něm chňápla. ,,Prosím?!" řekla jsem dost naštvaně, když mě dotyčná osoba vzbudila. ,,Ahoj Ellie!" vypískl Marcus. ,,Můžeš mít říct proč mě budíš?" vyprskla jsem. ,,Jeeej, promiň" začal se smát a já protočila panenkama. ,,Co se děje?" řekla jsem klidněji a šla do kuchyně si udělat snídani. ,,Pustíš mě?" řekl a já nechápavě nadzvedla obočí. ,,Ehm...Co?" zasmála jsem se. ,,No začíná pršet, já stojím před dveřmi vašeho domu a potřebuju, aby jsi mi otevřela" vysvětlil mi a já se začala smát. ,,A kvůli takové prkotině mi voláš?" došla jsem k oknu a podívala se z něho. Opravdu už pršelo a Marcus stál co nejblíž ke dveřím, aby nezmokl. ,,Prkotině? Já nechci jenom zmoknout" zasmál se. Najela jsem si na Instastories a natočila ho jak čeká u dveří, k tomu jsem napsala ještě pár popisků a vydala to. ,,Ale ty jsi mě vzbudil, takže tě nikam nepustím" provokovala jsem ho. ,,Fajn" zabručel, otočil se vstříc deštivému počasí a vyšel. Típla jsem hovor a vyběhla do deště za ním. Až teď jsem si uvědomila, že jsem bozky, vlasy mám do všech stran a mám na sobě pyžamo s jednorožcemi. Marcus se na mě otočil a v té chvíli jsem na něj vyskočila a obmotala nohy kolem jeho pasu. Byl trochu z toho vedle, ale hned jak si uvědomil situaci, mě chytl pod zadkem, abych nespadla. Takle mě odnesl do domu a tam mě položil na zem. Hned jsem ho objala a začala se smát. ,,To byl můj opravdu dobrý skok. Neumím pořádně skákat třeba do písku nebo do výšky, takže by jsi mě měl pochválit" zasmála jsem se a odtáhla se od něj. Projel si mě pohledem s začal se smát. Bouchla jsem ho pěstí do ramene. ,,Heej! Za to můžeš ty! Kdyby jsi mě nevzbudil, tak jsme se mohli potkat později a já mohla vypadat jako princezna" vyplázla jsem jazyk. ,,Dobře, dobře. Gratuluju ti k tvému úspěšnému skoku" zacuchal mi vlasy ještě víc, než jsem je měla. Jeho čin jsem zopakovala, ale na jeho vlasech a tím vypískl jako malá holky.

Došli jsme do kuchyně a já si sedla ke stolu se snídani, což byly nějaké lupínky s mlékem. ,,Proč si vlastně přišel?" řekla jsem s plnou pusou. ,,Chtěl jsem tě vidět a mám pro tebe novinu a taky otázku " usmál se jako sluníčko. ,,Taky tě ráda vidím" usmála jsem se. ,,A jakou novinu? A otázku?" zeptala jsem se mile, ale v hlavě se mi vířily otázky. Co když se zamiloval do nějaké holky a teď chce poradit? Nebo co když s nějakou chodí? Rotovalo mi hlavou. Fajn, klid Ellie. Kdyby se do nějaké zamiloval, tak ty budeš jedině šťastná, protože že jste jenom kamarádi. Říkalo mi svědomí, se kterým jsem vždy byla kamarádka. Opravdu to zní tak hloupě? Ano zní Ellie. Fajn, fajn. Měla bych si přestat povídat se svědomím a věnovat se Marcusovi, který se na mě až moc zvláštně culí. Proč se na mě tak culí? Jen jsem se nad svým přemýšlením zasmála a dala si sousto do úst. ,,No dneska má spolužák párty u něho doma" odmlčel se a podíval se mi do očí. Já se zase v těch utápěla. ,,No a tak jsem si řekl, jestli by jsi tam chtěla jít se mnou" zajiskřili mu ty jeho dokonalé jiskřičky a já trochu stuhla. Hah a já si už myslela, že má holku. Počkat co? Na párty? Na žádný jsem ještě nebyla... ,,Ehm... Tak jo" usmála jsem se. Oči se mu rozšířily a usmál se ještě víc. ,,Važně?" zeptal se. Jenom jsem přikývla a usmála se. Ellie tohle si užiješ, kdoby si přeci nepřál kalit s Marcusem a Martinusem? Řeklo mi svědomí. Máš pravdu...

,,Ellie?" mávl mi rukou před obličejem. ,,Ano?" usmála jsem se. ,,Přijedu pro tebe kolem sedmé ano?" usmál se a já přikývla. Vstal od stolu a já taktéž. ,,Už půjdu, tak v sedm" mrkl na mě a vyšel ven, kde už nepršelo. Zamávala jsem mu, zabouchla dveřmi a šla zavolat tátovi kde jsou.

,,Ahoj tati" řekla jsem, hned jak mi to zvedl. ,,Ahoj zlato" i když jsem ho neviděla, jsem si jistá, že se právě usmál. ,,Kde pak jste?" zeptala jsem se. ,,Jsme v obchodě, za chvíli jsme doma" řekl a já se usmála. ,,Dobře, tak zatím pa" típla jsem hovor.,,Do prdele! Já nemám šaty" frustrovaně jsem si povzdychla a projela si rukou vlasy.